Miluju svobodu. Nejdříve jsem psal scénáře pro dokumenty v České televizi a odtud už byl jenom krok k režii. Na práci režiséra a autora scénáře mně stále fascinuje nejen svoboda, kterou máte při výběru tématu, ale také svoboda, jak dané téma ztvárnit. I když se jedná o dokument a ne o hraný film, jde o příběh. Příběh krajiny, příběh přírody, příběhy stromů, osobností… Vždycky je to příběh a před vámi se najednou otevírají desítky cest, jak jej uchopit.

Vystudoval jsem speciální pedagogiku, obor etopedie, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích jsem nastoupil do Československé akademie věd, kde jsem se věnoval teorii. Sedával jsem v Univerzitní knihovně v Klementinu, pročítal řady knih a tam mi došlo, že mě víc než věda zajímá reálný život, to co se děje za zdmi oné knihovny, život a jeho reflexe… Jinými slovy novinařina a film.

Není to vůbec výhra, když sedíte na několika židlích a ty profese jdou někdy i proti sobě. Režisér má nějakou představu, producent má ale omezené prostředky a finanční strop. Na producentské

židli projekt zastřešujete, sháníte peníze, hledáte partnery pro koprodukci, zabýváte se distribucí. Příjemnější je režisérská židle, kdy si jen vymýšlíte a nehledíte tolik na reálné limity.

Protože současně pracuji v České televizi – jsem členem týmu, který připravuje každý týden pásmo dokumentů a publicistických formátů Nedej se – často vyjíždím se štábem na několik dnů z Prahy. Následně pak trávím celé dny na Kavčích horách ve střižně. Je to vyčerpávající, ale krásná práce.

Zabýváme se obhajobou veřejného zájmu, reálnými kauzami životního prostředí. Například novými investicemi, které ohrožují okolní obyvatele hlukem, prachem nebo zápachem, anebo jsou ve střetu se zájmy přírody. Jak známo, příroda se sama neozve.

V posledním roce jsem například natáčel dokument o zapáchající kataforézní lince v Nymburce, o záměru švýcarského investora otevřít vápencový lom nedaleko hradu Bouzov, pouhých čtyři sta metrů od vesnice Hvozdečko, na jižní Moravě dokument o zvažované těžbě štěrkopísku nedaleko studní, které zásobují celé Hodonínsko pitnou vodou, pořad o zábavním parku uprostřed lesů České Kanady, kudy migrují rys a los, nebo nadlimitně vysokém obsahu pesticidů v řece Úhla-

vě, která je zdrojem pitné vody pro Plzeň. Mnohdy jde o přetahování s právníky velkých firem, nebo s úředníky státní správy, kteří prokazatelně selhávají a nehájí práva občanů. A tak je někdy na místě otázka, co je veřejný zájem? Je jím otevření lomu, který přinese velký zisk švýcarské firmě, zaměstnání pěti místním lidem a současně zničí životní prostředí v blízké vesnici?