přemýšlím mnohdy docela dlouho dopředu, o čem budu v úvodníku psát, aby to mělo hlavu a patu, dalo se to číst, a také pokud možno přineslo něco nového, vtipného nebo zajímavého. Už dlouho jsem chtěl napsat o Semaforu, o jeho nelehké situaci, do níž se bez svého zavinění dostal díky snížení slíbených dotací, o tom,…
Více

nedávno manželka pravila: „Nemám pas.“ Je poměrně štíhlá, ale že by pas vůbec neměla, to tedy ne, pomyslel jsem si. V přímém porovnání s mým velkomožným pasem to jsou sice opravdu malé hodnoty, ale dokud nejdou do záporných čísel, pas to pořád je. „Jdu si ho zítra vyzvednout na úřad,“ dodala po chvíli. „Neskončil ti taky?“…
Více

je to blaho, vozit se metrem na Bořislavku (tedy na stanici s tímto jménem, samotná Bořislavka je trochu jinde), Veleslavín, Petřiny nebo k Nemocnici Motol. A to zvláště nyní, kdy konečně bylo zrušeno pásmování a na Petřiny jezdí všechny vlaky a nikoliv pouze každý druhý. To bylo strachu, že nové metro nebude vytížené a že…
Více

mnohým velkým objevům a vůbec pokroku v lidských dějinách předcházely neúspěšné pokusy a omyly, které vedly do slepé uličky. Bez omylů by se ale vývoj lidstva nekonal, protože ukázaly, kudy cesta nevede, a přinášely poučení, jak se chybám příště vyhnout. Vždy se našel někdo, kdo se při hledání něčeho nového rizika omylů nebál, konec konců…
Více

bez mučení se přiznávám, že rozhodně nepatřím k lidem, kteří berou jídlo pouze jako nutnost k přežití. A to po formální i obsahové stránce. Netrpím ani žádnými předsudky – jím maso, jím mléčné výrobky, jím zeleninu a ovoce, jím slané, pálivé, kyselé, sladké i kombinace všech těchto chutí. Jediné, co nemusím, je většina těstovin. Nevím,…
Více

ačkoliv jsem dodržoval všechny rady, kterak nedostat chřipku (jimiž se sdělovací prostředky jen hemžily), onemocněl jsem jí poměrně záhy a přispěl tak k vrcholu epidemie. Ohleduplně jsem si vzal dovolenou, abych viry nešířil v práci, v hromadné dopravě či v obchodě a nechal propadnout i lístky do divadla. Bacilům to bylo patrně líto, s o…
Více

nepocházím z vyšších kruhů, neboť celé mé dětství (a jinošství) jsem s rodiči prožil v pouhém 1. patře dejvického činžáku. Můj nejlepší kamarád bydlel v přízemí téhož domu. Možná proto nás lákaly výšky a na maturitu jsme se dokonce učili na střeše, odkud byl krásný výhled od Hradčan až k Internacionálu. Však tam jsou dnes…
Více

       Listopad 2014 •   Čím žije Praha 6 •   Sdílení Petra Nikla•   Radniční BABYBOX poprvé v akci •   Holčička! V radničním BABYBOXU     druhé dítě •   ÚVN vyšetřuje krev dárců novou metodou     v moderně vybavených laboratořích •   Program divadel Semafor a S+H•   Cílevědomá žena     rozhovor…
Více

přicházejí Vánoce a především děti se na ně těší. Dospělí prý tolik ne, protože podle jakési ankety při slově „vánoce“ naskočí většině populace starší dvaceti let pojmy jako obžerství, komerce, nákupy, úklid nebo stres. Místo lásky, radosti, rozjímání, pohody a odpočinku. Člověk by skoro řekl, že je to komické. Jenže není. Mám také pocit, že se všechno zrychluje, že pořád chvátáme a spěcháme, že čas už nejsou ani…
Více

když moje máma, případně babička nebo teta chodily na nákup potravin, bylo to buď na Dejvickou k Meinlovi, nebo na roh Kafkovy a dnešní Svatovítské – k Malinovi. (Případně do Učňovské – samoobsluhy na rohu Čs. armády a Národní, kde získávali praxi budoucí prodavači.) Psala se 70. léta, od převratového tzv. Vítězného února už bylo přes…
Více