ty tam jsou doby, kdy celá rodina vydržela dlouhé minuty pozorovat okénko právě pořízené automatické pračky a fascinovaně komentovala celý prací cyklus – a to mnohdy i vícekrát. Nebo kdy jsme s nadšením sledovali jakýkoliv pořad v televizi, hlavně že byl barevný. Soudobé hity na vinylových gramodeskách přehrávané mohutnou hudební skříní nás provedly nejedním mejdanem a páskový nebo později dokonce kazetový magnetofon znamenal potvrzení statusu uživatele špičkových moderních výrobků. Ale i ty nejmodernější z nich časem zastaraly, omšely, postrádaly některé nové funkce a přišel čas je obměnit. Jenomže jen tak je vyhodit bylo člověku líto, protože většinou pořád fungovaly. A tak končívaly na chalupách a chatách, případně byly odsunuty jako doplňkové nebo náhradní přístroje. Mnohé tak slouží doposud, zatímco jejich nástupci už mezitím odešly do technických věčných lovišť. A to opakovaně. Nechci tvrdit, že dnes už nic není, jako bývalo, ale je zcela evidentní, že přístroje všeho druhu musíme nahrazovat novými ve stále kratších časových intervalech, a to zdaleka ne pouze kvůli technologickému pokroku (ten je opravdu výrazný a tak je to pochopitelné), ale díky jejich technickému selhání. Prostě přestanou fungovat. Navíc zpravidla přestanou fungovat v nejméně vhodný okamžik – např. televize před finále jakési reality show, před objevnou politickou debatou, případně těsně před vyvrcholením 439. dílu televizního seriálu apod. Jak je možné, že spotřební elektronika a další elektrické
spotřebiče dnes fungují pouze jakoby po předem danou omezenou dobu? Není to záměr výrobců, kterým si zajišťují stálý odbyt nových a nových produktů? Těžko to lze prokázat, ale faktem zůstává, že nové výrobky jsou mnohdy už konstruované tak, aby toho moc nevydržely a těžko se opravovaly. Jak jinak si lze například vysvětlit, že jeden známý producent televizorů umísťuje na teplo značně citlivé kondenzátory těsně vedle neustále se zahřívajícího chladiče, napojeného na tranzistory, ačkoliv na opačné, teplem nenamáhané straně desky s plošnými spoji je místa dost a dost? Oblíbeným trikem je také hra s koncovkami u nabíječek a tranformátorů, kdy následující typ výrobku má vždy koncovku jinou, takže v případě potřeby už tu, kterou potřebujete, neseženete a musíte si koupit celý nový přístroj. Stejně tak výrobci šachují s formáty datových karet do foťáků či videokamer nebo obecně s příslušenstvím a nejrůznějšími doplňky základních přístrojů, které jsou však kompatibilní pouze s nejnovějšími modely.
Když ani tak nepodlehnete a přese všechno udržujete svoji starou techniku stále v provozuschopném stavu, nastupuje po čase fenomén, který má poněkud expresivní označení, jež ale plně vystihuje jeho podstatu: podle jisté teorie má totiž každý přístroj už při svém vzniku v sobě od výrobce zabudováno „kurvítko“. Toto zařízení má přespříliš dlouho sloužící výrobek, no, jak to říci…, definitivně odrovnat. Nevím, nakolik je to pravda, ale nápadně často to tak opravdu proběhne.

Jiří Hruška         

Listopad 2012

• Čím žije Praha 6
  

• Záchranu hodnot je třeba začít ve svém nitru,říká Eliška HAŠKOVÁ COOLIDGE
  

• Kardiocentrum je funkčním spojením několika pracovišť,říká doc. MUDr. MARTIN MALÝ, Ph.D. ( 2.část )
  

• Historické osobnosti v názvech ulic (Muchova)
  

• Zajímavosti ze života živočichů
  

• Program divadel Semafor a S+H
  

• Letiště Václava Havla
  

• Slavnostní rozsvícení vánočního stromu