Leden 2013

•   Čím žije Praha 6

•   Program divadel Semafor a S+H
•   XXII. reprezentační ples Prahy 6

je tu opět čas bilancování a předsevzetí, čas konců a začátků.
Uzavřel se rok, ve kterém měl podle některých předpovědí nastat konec světa. Globální katastrofa se však 21. 12. 2012, kdy měl údajně končit mayský kalendář, nedostavila. Zůstala tak i nadále před námi, což jistě přineslo radost nejen nám všem přeživším, ale zejména obchodníkům, kteří mohou zase někdy příště (nějaký falešný prorok se opět najde) vydělat na balíčcích poslední záchrany, rezervacích do krytů nebo pojištění proti všemu. Nu, můžeme tedy v klidu očekávat věci příští, prezidentské volby v České republice například. I na ně by se možná dalo sázet, zda budou, či nebudou v očekávaném termínu.
Je to sice ohrané, ale tolik pravdivé: čas pádí, uteklo to zase tak rychle, skončil další rok a začíná nový. Čím více je člověk vzdálen svému mladému věku, tím rychle mu čas ubíhá. Je to logické – pro čerstvě plnoletého je jeden rok celou osmnáctinou jeho života, zatímco pro pětapadesátníka znamená rok pouhou pětapadesátinu jeho dosavadní pozemské cesty.  A pětapadesátina je proti osmnáctině o pořádný kus menší, to uznejte. Proto také více než třikrát rychleji uplyne.
Já mám s časem i jiný problém. Stále častěji uvažuji, pocházím-li z této planety. Čtyřiadvacetihodinový cyklus mně totiž vůbec nevyhovuje. Je pro mě příliš krátký. Nestíhám všechno, co bych stihnout chtěl. Když to vezmu kolem a kolem, z valné většiny spotřebuji čas běžného všedního dne na plnění nejzákladnějších povinností, především svého podílu na dění ve světové ekonomice (eufemisticky tak říkám vydělávání prostředků na obživu). Dle Zákoníku práce zaměstnání zabere 8 a půl hodiny včetně přestávky na oběd, k tomu je třeba připočítat ještě zhruba hodinu na dojíždění tam a zpět. Dalším značným požíračem času je spánek. Nespím-li denně (lépe řečeno nočně) svých 8 hodin, nestojím těch zbylých šestnáct za moc, neboť se celou dobu těším na dalších 8 hodin spánku z nového cyklu. Takže zaměstnání (spolu s cestou) a spánek znamenaí v součtu minimálně 17 a půl hodiny. V ostatním čase musím pečovat o hygienu, biologickou obnovu těla (jídlo) a ženu, věnovat se četbě, po hudby, další kultuře a ženě, nakupovat, vychovávat děti, psa a – a vůbec. Na samotné žití, tedy způsob, jak bych chtěl trávit čas jenom a pouze podle sebe, už mně ho z těch 24 hodin moc nezbývá.
Pravda, o víkendech a o dovolené se dá leccos dohnat. Určitým bonusem, na nějž se těším, je také přechod z letního času na zimní, tedy lépe řečeno na ten normální, kdy alespoň jediný den má o hodinu více. Naopak na jaře vynechání hodiny příchodem letního času situace komplikuje.
Suma sumárum, kdyby den měl alespoň šestatřicet hodin, leccos by se vyřešilo. I ten rok by byl delší…
Přeji vám šťastný nový rok 2013, i když bude mít, bohužel, jako obvykle pouhých 8 760 hodin.

Jiří Hruška