mnohým velkým objevům a vůbec pokroku v lidských dějinách předcházely neúspěšné pokusy a omyly, které vedly do slepé uličky. Bez omylů by se ale vývoj lidstva nekonal, protože ukázaly, kudy cesta nevede, a přinášely poučení, jak se chybám příště vyhnout. Vždy se našel někdo, kdo se při hledání něčeho nového rizika omylů nebál, konec konců vždyť chybovati je lidské.

Dnes chci však mluvit o zcela jiné sortě omylů. Jistě, každý má na omyl právo, ale nesmí to být výmluva na nedbalost a šlendrián. Bohužel, větu „Jsem jenom člověk!“ či jinou její variantu lze slyšet čím dále, tím častěji a vyslovuje ji obvykle ten, kdo se dopustil nějaké chybky nebo omylu, jež postihly někoho jiného a který konstatováním své příslušnosti k lidskému rodu zdůvodňuje svoji lajdáckost. Následky sice nebývají nijak fatální, ale dokážou otrávit. Třeba když řidič v autobuse zapomene na oznámení aktuální stanice, načež na té příští zazní z reproduktoru název již minulé, což se šofér ne vždy úspěšně snaží napravit přenastavením systému, takže na další stanici se ozve už úplný nesmysl. A vy, protože to tam neznáte, s důvěrou v hlášení vystoupíte a následně poznáte, že to bylo předčasné (nebo naopak pozdě). Po kontrole jízdního řádu a zjištění, že další spoj z úsporných důvodů jede nejdříve za půl hodiny, jdete pěšky tam, kam jste chtěli docestovat autobusem. Spílajíc řidiči, jenž opomněl hlášení spustit, byste v té chvíli spíše než tomu, že je jenom člověk, přemýšleli o jiném jeho zařazení do živočišné říše.

Smažený řízek s bramborovým salátem je klasika, které rád neodolám. Řízek může být telecí, vepřový, krůtí, kuřecí… Když si objednám takový nebo makový, připravuji si chuťové buňky už předtím, než přistane přede mnou na stole. O to větší je rozčarování, když oproti očekávání má základ objednaného šnyclu původ spíše v kurníku než ve chlívku. Kuchař se spletl. Nebo číšník? Když jsem se ho zeptal, rozhořčeně odpověděl: „Jsem jenom člověk, pane!“ Do té chvíle jsem o tom nepochyboval, leč podstatu věci to jaksi nevyřešilo.

Rámovat obrazy si nedávám moc často, stěny bytu máme už obsazené. Místečko na jednu z drobných grafik se však ještě našlo. Dlouho jsem vybíral vhodný rám, velikost a barvu pasparty a těšil se, až si pro zarámovaný obrázek dojdu. Výsledek dopadl na první pohled výborně, jenom jedna drobnost se nepovedla: očko na druhé straně rámu bylo zapuštěno tak, že po zavěšení by grafika visela vzhůru nohama. „Jejda, chybička se vloudila,“ pravil vesele rámař. „Nu což, dám Vám slevu.“ Ani jsem nečekal, až mne ten dobrý muž upozorní, že je jenom člověk a slevu jsem rovnou odmítl. Druhý pokus se mu už podařil.

Zdánlivě drobná nedbalost však může zavinit i dalekosáhlé důsledky. Mezi ně patří například selhání techniků řídícího centra NASA majících na starosti průzkumný program sondy Mars Climate Orbiter. Ta měla sledovat klimatické podmínky na rudé planetě. Devět měsíců cestovala vesmírem, pak měla být navedena na oběžnou dráhu Marsu, vstoupit do jeho atmosféry a proletět v bezpečné vzdálenosti nad povrchem. Sonda však klesla nad povrch planety příliš nízko a zvýšeným třením o hustší vrstvy atmosféry se doslova upekla a zřítila se. Vyšetřování ukázalo příčinu, jež spočívala v triviální lidské chybě: navigační příkazy ze Země byly sondě zasílány v USA používaných anglických jednotkách, zatímco sonda sama byla naprogramována v jednotkách metrických.

Jiří Hruška