sice je květen, ale většina stromů na Petříně i ve Hvězdě je již odkvetlá, o magnoliích a zlatém dešti ani nemluvě. První rozkvetlý šeřík (pro někoho bez) jsem letos viděl už 18. dubna. Přitom v letech, kdy jsem randil se svojí dnešní manželkou, jsme se v polovině dubna venku většinou ještě klepali zimou a nechápali, proč symbolem květnových dnů pro nás už tehdy dávné historie pětačtyřicátého roku, kdy skončila válka, byly pro naše rodiče naplno rozkvetlé šeříky. O více než tři desítky let později prostě šeřík vykvétal až někdy v polovině května.
To jsou na vlastní kůži zažité zkušenosti. Že by tedy na globálním oteplování opravdu něco bylo? Je to ale relativní, v sedmdesátých letech naopak mnozí klimatologové mluvili o globálním ochlazování a dokonce varovali před novou dobou ledovou. Možná v té době také randili venku a byla jim zima. Každopádně z několika teplých nebo naopak chladných let za sebou nelze usuzovat o jakékoliv
změně klimatu. Ostatně někteří vědci razí teorii o tom, že klima na naší planetě je zcela chaotickou záležitostí, pro niž nelze hledat rozumné vysvětlení. Chtělo by se říci, že v tom lze spatřovat jistou podobu se současnou českou politickou scénou.
Zcela určitě však počasí ovlivňuje naši náladu a určuje, jestli o víkendu vyrazíme někam ven, nebo raději budeme sedět doma. Na hezké dny přináším tip na výlet na Okoř, a ne ledajaký. Pochází z půvabné brožované knížky s názvem Kamenického toulky pražským okolím, kterou v roce 1946 vydal Klub českých turistů. Alespoň úryvek z pětašedesát let staré publikace:„Okolí pražské je celkem chudo na hradové zříceniny. Z toho mála, jež se nám tu zachovalo, stojí za návštěvu zejména hrad Okoř, vypínající se nad stejnojmennou obcí, půl hodiny od Noutonic.“ Autor nabízí celkem pět variant cesty z Prahy na Okoř, z nichž jedna vede i přes dnešní Prahu 6: „Přímo z Prahy vydáme se na Okoř od hlavní silnice střešovické u Vořechovky po značce modré přes železniční trať a dále libockou silnicí do údolí šáreckého k Jenerálce, pak po žluté značce vzhůru serpentinou a podle hřbitova až do Nebušic, dále na rozcestí vpravo po značce modré přes silnici nebušicko-horoměřickou k lesu, v něm pak u sv. Juliána vlevo po značce červené kolem sv. Rozálie do Tuchoměřic, přes trať do Malých Čičovic a (stále po značce červené) na Okoř (16 km = 4 hod.). … Zřícenina je dostupna za nepatrné vstupné (vstupenky prodává hajný a strážce hradu, bydlící pod ním). Některé části hradu jsou ku podivu ještě dosti uchovány a volají po řádné konservaci. Vysoko nad sešlé zdi různých bývalých hradních síní a komnat ční polovina věže se zbytky kaple, kde v oknech  nacházíme ještě kružby ze 14. věku. Také část paláce ze 16. století se zachovala. V zadumání opouštíme hrad vracejíce se podle Okořského potoka zpět do vsi. … Celá cesta spojená poměrně s nevelkými výdaji, zůstaví příjemné vzpomínky v duši a zláká k dalším poutím po půvabech a památkách naší krásné vlasti.“
Jan Kamenický sice místo o sv. Juliáně píše o sv. Juliánovi (možná je to jenom překlep), ale jinak věrně a detailně uvádí popis cesty, podle kterého by se bez problémů dalo dojít na Okoř i v současnosti. Docela by mě zajímalo, do jaké míry zmiňované turistické značky platí i dnes, po pětašedesáti letech. Vzhledem k tomu, že toto značení u nás má stále tradici a patří k nejpropracovanějším na světě, docela bych věřil, že tomu tak může být. Nechcete
to vyzkoušet?

Jiří Hruška

Květen 2011

• Čím žije Praha 6
  

• Starý desky ´sou hezký, říká hudební publicista, moderátor a diskžokej Miloš SKALKA
  

• Oficiální odborná terminologie pro nás nemá mužskou variantu, říká vrchní sestra Petr KARMAZÍN (2.část)
  

• Historické osobnosti v názvech ulic (Říčanova)
  

• Zajímavosti ze života živočichů
  

• Program divadel Semafor a S+H
  

• Jarní Bubenečský jarmark
  

• Velikonoce v Písecké bráně
  

• Vykopávky v Praze 6
  

• 15 LET STUDIA DIVADLA MINARET aneb divadlo školou života
  

• Růžena – příběh malířky Růženy Zátkové