dovolte mi pár slov o běhu času.
Čas od času mám potřebu se pořádně vyspat. Ale čím jsem starší, tím obtížněji se mně to daří. Spát o víkendu až do pokročilého dopoledne už není tak slastně samozřejmé jako za studentských časů. A to si dnes dávám klapky na oči a špunty do uší, aby mě nic nerušilo a nebudilo. Žena mně dokonce darovala legrační noční čapku, takovou jakou nosili třeba Křemílek a Vocho-můrka, abych si prý navodil spací atmosféru. Moc to nepomohlo, a když jsem se podíval do zrcadla na sebe v plné noční zbroji, marně jsem pátral alespoň po stopě sexapppealu. (Věřím, že když model doplním apartními bačkorami s bambulí, spraví se to.) Jediné prodloužení ranního spánku tak pro mne znamená přechod na letní čas. Samozřejmě pouze opticky, ta hodinka navíc vznikla pouhým pootočením hodinových ručiček, zatímco biologické hodiny si budou ještě nějakou dobu zvykat. Nemám tyhle změny času rád, dvakrát do roka mě to rozhodí.
Coby malý kluk jsem velmi neměl rád, když dospělí při nejrůznějších příležitostech neustále opakovali, že nejvíce je ubíhající čas vidět na tom, jak děti rostou. To jsem bytostně nesnášel, jako by čas pro dospělé stál a pro ně neplatil. Postupem doby jsem ale poznával pravdivost takových poznámek, i když jen relativní.
Jak čas letí, lze dobře sledovat na zvířatech, přesněji na našich domácích mazlíčcích. Vezměte si třeba psa. Roztomilosti mláděte si užíváme krátce a z neohrabaného štěněte je najednou dospělé zvíře. Pes je náročný na čas a přesné dodržování režimu, chováteli jej v bytě, platí to o to více. Nemůžete odsunout vycházku, protože se Vám zrovna nechce, v televizi jde fotbal nebo venku leje. Váš pejsek potřebuje vy-venčit a nemůže si to nechat na jindy… Venku pak potkáváte podobné dvojice, z nichž tu dvounohou polovičku poznáváte mnohdy jen podle psa, ten je důležitější, protože toho musíte sledovat a vyhodnocovat, jak se bude chovat k Vašemu pejskovi.
Ob vchod máme za souseda známého politika, dnes již v důchodu, který se s mojí ženou každé ráno při venčení našich psů (tedy jeho a našeho) živě bavil. Když ale za čtvrthodinku přecházel k přistavenému autu a manželku při tom potkal, už si jí ani nevšiml. Nemá mu to za zlé, přestal v tu chvíli být pejskařem a prostě ji nepoznal. Samotnému se mi to samé přihodilo mnohokrát, když se ke mně vřele hlásil někdo zdánlivě cizí a mně teprve po chvíli došlo, že se téměř denně vídáme večer venku a naši psi si spolu hrají.
S jinými páníčky nás naopak pojily kamarádské vztahy. Byly dokonce doby, kdy jsem při venčení naší kokršpanělky
Týny s sebou nosil tašku s lahvinkou vína a plastovými pohárky (nikoliv kelímky!) a s několika spřízněnými majiteli psů jsme pořádali bleskové venkovní degustace. Abyste se nepohoršovali, na každého z nás vyšel opravdu jenom degustační vzorek. Výjimkou byl pouze jednou burčák, kterého jsem z domova přinesl velkou lahev. Byl moc dobrý, přítel Zdeněk (od jezevčíka) oceňoval jeho typickou barvu, Martin (od basenji-ho) podtrhl jeho charakteristickou chuť a Franta (od americké buldočky) tvrdil, že v něm cítí stopy čehosi, co však nedokázal popsat. Všichni jsme si pochutnali a chválili kvalitu burčáku, který byl podle nás ve vrcholné kondici, pouštěl bublinky a burčil doslova před očima. A byl docela silný. Přesto jsme to byli my, páníčkové, kteří hrdě stáli a kolem nás polehávali naši psi, unavení a uondaní z hraní a z nezvykle dlouhého pobytu venku. Vystřízlivění (doslovné i v přeneseném slova smyslu) přišlo ráno: manželka se mě zeptala, kam se poděla ta lahev zkaženého jablečného moštu, kterou měla na balkoně připravenou na vyhození.
Jak čas běžel, okruh lidí, s nimiž jsme se s Týnou potkávali na vycházkách, se pomalu a jistě proměňoval. S mnohými jsem se přestal vídat, protože bez pejsků se jejich životní rytmus změnil, ale poznal jsem zase nové. Teď už se však definitivně přestanu potkávat úplně se všemi, kterým stále zůstala povinnost (a věřte, že i štěstí) venčení…
Jiří Hruška
Duben 2013
• Čím žije Praha 6
• ROSŤA ČAPEK – synonymum
mistrovských hudebních nástrojů
• Staráme se o to, aby nemocniční
prostředí bylo bezpečné,
říká MUDr. Dana Hedlová (3. část)
• Historické osobnosti v názvech ulic
(Šmolíkova)
• O vodě v Praze 6 (Šárecký potok)
• Program divadel Semafor a S+H
• Regula Pragensis – veřejná knihovna
• LAHŮDKOVÁ RECYKLACE – Výběr
z nové kolekce soch a objektů Čestmíra
• LETOHRÁDEK HVĚZDA
zahajuje sezónu plavbou Argonautů
• NAOSTRO– Jarní pražská diabolka 2