léto je před námi a měli bychomsi je pořádně užít, mohlo by to totižbýt jedno z posledních lét, v němž se zahřejeme. Po strachu z globálního oteplovaní prý totiž někteří vědci přišli s teorií, že během deseti roků nastane malá doba ledová. Ve srovnání s velkou dobou ledovou asi nebude nijak dlouhá, ale myslím, že to pro nás pro všechny, kteří snad stojíme na jejím počátku, není příliš podstatné – v obou případech se jedná o časové dimenze, v nichž se život žádného z nás nepohybuje. Navíc se takové teorie těžko ověřují, dokud nenastanou. Podobně jako předpovězené konce světa, kterých už měla být podle nejrůznějších vizionářů celá řada, naposledy letos na jaře. Vzhledem k tomu, že čtete tyto řádky, konec světa k překvapení některých blouznivců evidentně opět nenastal. Naštěstí. A že se o to jisté skupiny i jednotlivci snaží, ostatně i lidstvo jako celek na zániku světa dlouhodobě pracuje…

Již záhy bylo upřesněno, že zmíněná teorie o příchodu malé doby ledové je pouze mediálním nepochopením a překroucením závěrů amerického týmu specialistů, kteří takovou interpretaci svých výzkumů odmítli a označili za nesmysl.
Zjednodušování vědeckých poznatků nebo jejich unáhlená prezentace může ovlivnit chování desítek milionů lidí a vést k ohromným ekonomickým škodám.
Ukázaly to i zmatky s označením původce nebezpečné střevní nákazy, která se rozšířila zejména na severu Německa. Bakterie E.coli měly zprvu být na okurkách, pak na rajčatech a listových salátech, nakonec zřejmě na rostlinných klíčcích. Pochopitelný strach z onemocnění, které si vyžádalo několik desítek životů, znamenal dočasné zhroucení poptávky po neprávem obviněné zelenině a faktickou likvidaci některých jejích producentů – zbytečně. V tomto případě jsou v tom ale novináři nevinně, jenom věrně tlumočili aktuální stanoviska německých hygieniků.
Někdy se však neuváženým převzetím zahraničního zdroje dostane do populárně vědeckých rubrik médií zpráva, která je sice v jádru pravdivá, ale v českém prostředí nesmyslná. V květnu jsme se tak mohli dočíst, že na naší noční obloze uvidíme zajímavý úkaz vyskytující se jenom vzácně: sedm těles Sluneční soustavy najednou. Vedle Uranu, k jehož spatření je zapotřebí alespoň triedr, mělo být možné prostým zrakem sledovat ještě Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn a k tomu všemu samozřejmě Měsíc. Těšil jsem se, že tuto podívanou uvidím na vlastní oči, protože její comeback bude až za bůhvíkolik let, ale i když jsem o víkendu vyšel na ulici, odkud jsem měl výhled na střepiny jižní oblohy, neviděl jsem nic. Uvažoval jsem o nových brýlích a návštěvě ordinace, ale potom jsem se dozvěděl, že i kdybych od nás sledoval oblohu třeba tisíc a jednu noc, avizovaný úkaz bych stejně nespatřil. Nemohl bych, některá ze zmíněných těles byla z našeho úhlu pohledu pod obzorem a všechna najednou je bylo možné pozorovat pouze v jižních zemích ležících blíže k rovníku.
Podle astronoma Jana Veselého je bezmyšlenkovité převzetí této zprávy bez zohlednění našich poměrů výrazem severocentrismu. To je zajímavá myšlenka. Je pravda, že automaticky nahlížíme na vše, co se ve světě děje, z pohledu obyvatel severní polokoule. Neuvědomujeme si, že 21. březen nemůžeme šmahem celosvětově označit za první jarní den – na jižní polokouli začíná podzim. Nebo že když Měsíc dorůstá, má tvar písmene D, zatímco když ubývá a couvá, jeho zmenšující se srpek tvoří písmeno C, ale na jižní polokouli je to přesně naopak. A že když tam slaví Štědrý den, bývá jim při tom pěkné horko. Určitě si vzpomenete na každoroční vánoční záběry z australských pláží, na nichž mají opalující se na hlavách santaclausovské čapky. Ovšem řeknu vám, a ať to klidně zní severocentricky: k pořádným vánocům patří sníh. Z tohoto hlediska bych raději než globální oteplování bral tu malou dobu ledovou.

Jiří Hruška

Červenec 2011

• Čím žije Praha 6
  

• Rozhovor s předsedou představenstva Českého aeroholdingu Miroslavem DVOŘÁKEM
  

• OBEZITA JE CHRONICKÁ NEMOC, říká profesor Mojmír KASALICKÝ (2.část)
  

• Historické osobnosti v názvech ulic (Na Kocourkách)
  

• Zajímavosti ze života živočichů
  

• Pozvánka na představení Bedřicha Smetany – Dalibor
  

• Vlastimil Pecha – obrazy