Ročník 2019 – Veleslavín 39

prosinec 2019

veleslavin39@veleslavin39.cz — Sun, 01 Dec 2019 00:00:00 +0000

Rozhovor s převozníkem pražským a ředitelem Muzea Karlova mostu Zdeňkem Bergmanem

Život Zdeňka Bergmana se točí hlavně kolem lodí. Je jejich konstruktérem, podnikatelem v osobní vodní dopravě, provozuje společnost Pražské Benátky. V roce 2009 obnovil Svatojánské slavnosti na vodě NAVALIS. Je také ředitelem Muzea Karlova mostu.

Ptát se Vás, čím jste toužil být jako malý chlapec, je asi zbytečné. Nebo ne?

Mám štěstí na skvělou rodinu. Jeden děda byl rybář a zároveň učitel češtiny a dějepisu a vedl mě k lásce k přírodě a historii. Druhý děda byl architekt a naučil mě svému řemeslu. Od dětství jsem chtěl být archeolog a námořník. Stal jsem se proto převozníkem pražským u Karlova mostu.

Kdy jste poznal, že lodě, voda a Vy patříte dohromady?

Vyrůstal jsem na břehu Velkého rybníka u Karlových Varů a víkendy jsem trávil procházkami starou Prahou se svým otcem. Od doby, kdy jsem získal vědomí, si uvědomuji svou lásku k vodě, lodím a historii.

Jak jste v Praze začínal?

V roce 1993 jsem začal na Čertovce provozovat přístaviště a vyhlídkové plavby. První kapitál jsem vydělal na sběru jablek a vína v severní itálii nad bolzanem. to mi umožnilo koupit první motory a postavit loď typu Šinágl.

Kolik lodí dnes celkem pluje pod Vaší vlajkou?

Naše flotila čítá necelých třicet plavidel včetně dvou originálních benátských gondol a nejstarší osobní lodi v Praze – Salonní rychlolodi Nepomuk.

Své lodě si sám projektujete?

Nic jiného neumím (smích).

Můžete říci něco bližšího o jednotlivých typech lodí?

Obecně můžeme říct, že na Vltavě bylo vždy u lodí důležité mít co nejmenší ponor a ploché dno lodi. Díky tomu můžeme zaplouvat do vodního kanálu Čertovka a provozovat v Praze vltavské přívozy.

Kolik přívozů v Praze je? Jaká je jejich historie? Provozujete všechny Vy?

V Praze je osm přívozů. Většinu z nich provozuje společnost Pražské benátky v rámci Pražské integrované dopravy. Veškeré trasy současných přívozů jsou obnovená tradiční spojení, často stará několik století. Nejstarší přívoz v Českém království byl zmiňován ve Zbraslavském klášteře. tento přívoz jsme obnovili a provozujeme ho pod názvem Přívoz Kazín.

Co všechno zahrnuje práce převozníka?

Převozník je univerzální člověk, který kromě dovednosti ve vedení převozního plavidla musí mít technické znalosti o lodi a zároveň sociální inteligenci a lidský přesah ve vztahu k lidem, které převáží.

…pokračování na str. 6

Prosinec 2019

• Čím žije Praha 6

• Rozhovor s převozníkem pražským

a ředitelem Muzea Karlova mostu

Zdeňkem Bergmanem

• Advent provází hudba

• Program divadel Semafor a S+H

• Vstup do nové dimenze.

Galerie Kuzebauch vystavuje skleněné

objekty Milana Krajčíka

• Ulice Janákova

• Oslnivý prales makromolekul

• Rolnička adventu sluší

• Petřínská tramvajová anabáze II

listopad 2019

veleslavin39@veleslavin39.cz — Fri, 01 Nov 2019 00:00:00 +0000

Sběratelé jsou šťastní lidé

Pro titulek dnešního rozhovoru jsem si vypůjčil citát, jehož autorem je Johann Wolfgang von Goethe, sám nadšený sběratel minerálů. Je o něm známo, že byl v kontaktu i s dalšími sběrateli stejného zaměření, a to i v Čechách. Kdyby se svému koníčku mohl věnovat dnes, dost

možná by se stal členem Klubu sběratelů kuriozit. Právě o tomto klubu jsem si povídal s jeho předsedou Lubošem Čechem. Zeptal jsem se ho i na to, co sbírá on osobně. Je to opravdu něco kuriózního.

Kdy a jak vznikl Klub sběratelů kuriozit? Co je cílem klubu?

Klub sběratelů kuriozit byl založen v prosinci roku 1965 skupinou pražských sběratelů. brzy se stal klubem s celostátním působením a orientoval se také na netradiční sběratelské obory. Základem však byly klasické sběratelské obory, jako jsou pohlednice, automobilové modely a fi gurky, pivní suvenýry a další. Klub svou činnost rozvíjel před rokem 1989 v několika kulturních zařízeních a od roku 1993 je už samostatným občanským sdružením. Cílem našeho klubu je sdružovat sběratele méně obvyklých

oborů, propagovat jejich sbírky a pomáhat jim v jejich činnosti. K tomu slouží i vydávání klubového časopisu Sběratel, do kterého přispívají sami naši členové. Samozřejmostí jsou i klubové internetové stránky (www.sberatel-ksk.cz), kde můžeme reagovat na aktuální věci a zvát veřejnost na sběratelská

setkání. Jsme k dosažení i na Facebooku.

Ctižádostí Klubu sběratelů kuriozit je mít mezi svými členy co nejvíce významných sběratelů z České republiky. Daří setento záměr naplňovat?

Dalo by se spíše říci, že významní sběratelé mají sami zájem vstupovat do řad sběratelů Klubu. Samozřejmě se snažíme oslovovat tvůrce zajímavých sbírek a „zlanařit“ je k nám. to se nám vcelku daří, a proto členství v Klubu sběratelů kuriozit je pro sběratele i prestižní záležitostí.

Je to jediný takový klub v Česku?

Ano, jsme jediný takto zaměřený sběratelský klub s celostátní působností. Máme i členy v zahraničí, ze Slovenska je to přes dvacet sběratelů. Existují i malé sběratelské kluby s podobným zaměřením na netradiční sběratelství, které mají jen několik desítek členů. Rozsah jejich činnosti a sběratelských

oborů je úměrný počtu členů.

Jaká je organizační struktura Klubu sběratelů kuriozit?

V Klubu je dlouholetou praxí ověřené rozdělení hlavních sběratelských oborů na sekce kapesních kalendáříků, modelů a fi gurek, pivních suvenýrů a pohlednic. V čele jednotlivých sekcí jsou vedoucí, kteří

za svoji sekci odpovídají a zpracovávají např. žebříčky velikostí sbírek svých sběratelů. Menší obory, ve kterých je okolo 10 až 20 sběratelů, mají své odborné garanty skupin sběratelů, kterých je celkem v Klubu osm. Za Klub jako celek odpovídá výbor s předsedou, mají na starosti administrativní činnost a zajištění Klubu, vydávání časopisu a pořádání sběratelských setkání.

…pokračování na str. 6

Listopad 2019

• Čím žije Praha 6

• Sběratelé jsou šťastní lidé –

rozhovor s Lubošem Čechem

• Věda, svoboda, odpovědnost

• Program divadel Semafor a S+H

• Ulice Štolbova

• Věda pro život

• Petřinská tramvajová anabáze I

• Nejen pro zájemce o lidovou

kulturu

říjen 2019

veleslavin39@veleslavin39.cz — Tue, 01 Oct 2019 00:00:00 +0000

Péče o zraněné volně žijící živočichy

není jednoduchá

Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy je součástí příspěvkové organizace Lesy hl. m. Prahy a jejím posláním je pomáhat zraněným a jinak handicapovaným volně žijícím živočichům s cílem vrátit je po zotavení zpět do pražské přírody. Hlavní ošetřovatelkou záchranné stanice je Ing. Zuzana Pokorná, Ph. D., s níž přinášíme rozhovor.

Jaká je ve stručnosti historie Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy?

V roce 2011 byla organizace Lesy hl. m. Prahy usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy pověřena zajištěním provozu záchranné stanice pro volně žijící živočichy v areálu v Praze Jinonicích. Po nutných přípravách a po získání akreditace od Ministerstva životního prostředí jsme její provoz zahájili v roce 2012. Ve stejném roce byla stanice přijata do Národní sítě záchranných stanic České republiky. Postupně pod záchrannou stanici přešly i námi spravované lesní zookoutky, které se staly jejími detašovanými pracovišti. Po celou dobu funguje záchranná stanice v provizorních podmínkách

a plánuje se její celková rekonstrukce, po které by měl areál a zázemí živočichů i zaměstnanců zodpovídat její vytíženosti, která je nejvyšší v rámci Národní sítě záchranných stanic.

Kolik zvířat a v jakém spektru přijala záchranná stanice v Jinonicích za uplynulý rok? Je to dlouhodobě setrvalý stav, nebo má počet přijatých živočichů nějaký trend?

V roce 2018 to bylo 4 712 živočichů patřících k 139 druhům. Letošního čtyřtisícího pacienta jsme přijali

již 21. srpna. V předchozích letech se k nám čtyřtisící pacienti dostali vždy až během podzimních měsíců. Již teď tedy můžeme říci, že letošní rok překoná loňský rekord v počtu přijatých živočichů a opět přepíše historické statistiky záchranné stanice. Od začátku působení Záchranné stanice hl. m.

Prahy pro volně žijící živočichy se každým rokem počet přijímaných živočichů zvyšuje. Do určité míry to také ukazuje, že se zlepšuje informovanost občanů, kteří v případě nálezu zraněného živočicha nezůstávají lhostejní a vědí, kam se obrátit.

Kolik lidí se o přijaté živočichy stará? Jsou to dobrovolníci, nebo zaměstnanci?

V současnosti je v záchranné stanici 11 stálých zaměstnanců a přibližně 15 brigádníků. Dále zde pomáhají i dobrovolníci. Jarní období mláďat, kdy se musí ptáčata krmit v patnáctiminutových intervalech

od brzkého rána až do pozdního večera, by bez těchto pomocníků nebylo možné zvládnout.

Jsou podmínky pro zvířata i pro ty, kteří se o ně starají, optimální?

Areál záchranné stanice jsme v roce 2011 převzali zchátralý a v neutěšeném stavu. Jen s vypětím sil všech pracovníků se daří v provizorních podmínkách zajistit profesionální provoz i péči přijímaným živočichům. Hlavní město Praha podporuje činnosti záchranné stanice a odsouhlasilo výstavbu nového zázemí. V současné době fi nalizuje představební příprava projektu výstavby.

…pokračování na str. 6

Říjen 2019

• Čím žije Praha 6

• Rozhovor se Zuzanou Pokornou

• Architektuře se nevyhnete

• Program divadel Semafor a S+H

• Techné znamená dovednost

• Ulice U Vojtěšky

• Skandinávský dům pořádá

festival Dny severu

• Atlantida pohřbená v hlíně

• Emil Šneberg

září 2019

veleslavin39@veleslavin39.cz — Sun, 01 Sep 2019 00:00:00 +0000

Baví mě všechno, co život přinese

Rozhovor s Olgou Lounovou

Olga Lounová je populární česká zpěvačka, herečka, skladatelka a také automobilová závodnice. Hraje na kytaru, klavír a fl étnu. Vystudovala Pedagogickou fakultu v rodném Liberci a hudební vzdělání absolvovala na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze.

Čím jste chtěla být, když jste byla malá?

Asi nejvíc jsem chtěla být, jako většina holčiček, princeznou, nebo zpěvačkou. Pamatuju si, jak jsem lítala navlečená ve starých záclonách a měla jsem pocit, že mám závoj a šaty. Ale líbila se mi i profese učitelky.

Co Vás přivedlo k hudbě?

Babička i maminka si se mnou pořád zpívaly. A už ve školce jsem zpívala na vítání občánků, byla jsem na to strašně pyšná.

Věnoval se muzice někdo v rodině?

Hudbě se u nás v rodině nikdo profesionálně nevěnoval. Babička měla sice krásný hlas, ale bohužel jí náš žárlivý děda zakázal zpívat se zábavovou kapelou, která o ní měla zájem…

Co mělo podle vašeho názoru rozhodující vliv na Vaši kariéru?

Touha se zlepšovat a zkoušet nové věci. A také to, že jsem se učila hrát na kytaru a chodila do pěveckého sboru už od malička.

Pamatujete se na svoji první nahranou písničku?

Na to si pamatuju moc dobře. Jmenovala se Lonely.

Jaká písnička je tou nejnovější?

Je to charitativní písnička s názvem Protože to nevzdám. Bude v ní účinkovat spousta úžasných zpěváků, jako jsou například Marta Kubišová Bára Basiková, Katarína Knechtová a další.

Jak se liší Vaše písně a jejich interpretace dříve a nyní? Je v něčem rozdíl?

Myslím si, že dnes jsem více sama sebou a už se nebojím zpívat tak, jak to cítím. Zároveň ale pravidelně chodím na hodiny zpěvu k hudební pedagožce Hance Peckové.

Máte dnes na muziku obecně jiný názor, než když jste začínala?

Pořád ji stejně miluju a možná ještě víc!

Před jakými posluchači nejraději vystupujete?

Před kýmkoliv, kdo poslouchá a baví ho to. Před každým, který se nechá vtáhnout.

…pokračování na str. 6

Září 2019

• Čím žije Praha 6

• Rozhovor s Olgou Lounovou

• Rekonstrukce bitvy na Bílé hoře

• Program divadel Semafor a S+H

• Ulice Na perníkářce

• Stará čistička odpadních vod

• Konzert v Břevnovském klášteře

červenec 2019

veleslavin39@veleslavin39.cz — Mon, 01 Jul 2019 00:00:00 +0000

Veronika Khek Kubařová

Plní se mi sny

Když jsme si domlouvali rozhovor, do telefonu jste mi říkala, že právě jste s maminkou a máte holčičí den. Co to ve Vašem pojetí obnáší?

Takových dnů jsme v poslední době měly s maminkou víc. Ségra je na rok v Kanadě, takže s námi, bohužel, nebyla. Byly jsme na obědě a potom na zkoušce šatů, které mamce šije má kamarádka, mladá návrhářka Petra Wagner. Ta šila i moje svatební šaty. Potom jsme šly společně na procházku a byly jsme celý den spolu. A o den později jsem vzala mamku na statek ve Velkých Přílepech, kde mají jedny báječný holky fi rmu Kytky od potoka. Pěstují úplně bez chemie květiny, které jsou v české

zemi doma. Dělají také focení na téma „máma a dcera“, takže jsme si udělaly ještě takové krásné dopoledne u nich.

Takové akce děláte s maminkou pravidelně?

Není to v pravidelných intervalech, ale snažíme se na to myslet a občas ji uspořádat.

Maminka vystudovala loutkoherectví na DAMU. Umělecké sklony jste zdědila po ní?

Určitě velkou měrou ano. Ovlivnilo mně i to, že mě často brala do divadélka. Její rodiče byli také loutkoherci, kteří nám vyprávěli pohádky a zpívali písničky. Já jsem díky tomu byla pořád v imaginativním světě. Ale i můj taťka, který s hereckým světem nic společného nemá, je výborný vypravěč a showman. Myslím, že i od něho mám nějakou schopnost předvádění.

Když jste vyrůstala, inklinovala jste užk herectví?

Snad už od první třídy jsem chodila do dramatického kroužku.

Kdy se to zlomilo, že jste si řekla: budu herečka?

Úplně jasně si pamatuju, jak jsme na dramaťáku odpovídali na otázku, čím budeme. Já jsem měla připravenou nějakou odpověď, ani nevím, čím jsem tenkrát chtěla být, aranžérka, nebo něco takového, abych mohla tvořit. Ale herectví mně vůbec nenapadlo. Kamarádka přede mnou řekla, že chce být herečka a já jsem se jen tak zasmála, že to přece nejde. Ale paní učitelka Mikesková řekla: Ne, to jde, na to jsou herecké školy, ty se mohou vystudovat a člověk je pak herec z povolání. A já: Fakt? No

tak to já to měním, já budu taky herečka. Tam mně poprvé trklo, že to asi opravdu je možné. Už to ve mně zůstalo a chtěla jsem to zkusit. Ale ani já, ani nikdo v mém okolí, ani rodiče, jsme nevěřili, že by se to mohlo stát a že bych se na tu hereckou školu do Prahy dostala. A pak, když se to stalo, všichni se vyděsili, včetně mně, a potom už to jelo.

Sama o sobě říkáte, že jste spontánní a intuitivní, ani otázky k našemu rozhovoru jste nechtěla předem znát. U Vašeho muže Pavla Kheka, který je režisérem, předpokládám naopak jistou systematičnost. Takže v soukromí se nejspíše skvěle doplňujete, je to tak?

Vlastně asi máte pravdu. I když v určitých věcechmám systém ráda já a v určitých věcech je on intuitivní. Takže je to jak v čem. Ale když jsme společně, nějak se to prolne.

Když jsem se ho pro rozhovor v minulém čísle časopisu ptal, jaké je pro něho jako pro režiséra mít za partnerku herečku, odpověděl mi krátce a vtipně, že herečka je taky člověk… Takže dnes se ptám naopak: jaké je to pro herečku mít za manžela režiséra?

To nebude tak stručné. Je to samozřejmě děsivé. Ba ne, je to skvělé! On je především úžasný člověk, a to, že je režisér je bonus v tom, že chápe moji práci a já chápu tu jeho. Nejsme si tak vzdálení, naše světy a stavy jsou někdy natolik abstraktní, že pro lidi z jiné branže jsou nepřenosné a nepochopitelné…

…pokračování na str. 6

Červenec 2019

• Čím žije Praha 6

• Veronika Khek Kubařová: Plní se mi sny

• Vějíř Žofie Chotkové

• LUXSUS neznamená luxus

• Program divadel Semafor a S+H

• Ulice Rubličova

• Barytonista Martin Bárta zazpívá Dona Giovanniho

• Příběh opeřeného míčku

červen 2019

veleslavin39@veleslavin39.cz — Sat, 01 Jun 2019 00:00:00 +0000

Letní shakespearovské slavnosti

přinášejí Zimní pohádku

Rozhovor nejen o Shakespearovi s Pavlem Khekem a trochu i s Veronikou Khek Kubařovou

Letní shakespearovské slavnosti jsou nejstarší a největší divadelní přehlídkou pod širým nebem v Evropě zaměřenou na uvádění děl Williama Shakespeara. Vznik festivalu inicioval prezident Václav Havel. Ten začátkem 90. let otevřel Pražský hrad umělcům, aby na Hrad přilákali veřejnost. První shakespearovské představení tu proběhlo už v roce 1990 a od roku 1998 se tu slavnosti pořádají pravidelně. V letech 1999 a 2000 udělil Václav Havel festivalu svoji osobní záštitu. Akci svou záštitou podpořil v roce 2004 i prezident Václav Klaus.

Na existenci Letních shakespearovských slavností kdysi zareagoval i B uckinghamský palác, kdy o pokračování festivalu projevil zájem formou osobního dopisu princ Charles. Dvorním překladatelem Slavností je Martin Hilský, jenž do češtiny převedl kompletní dílo Williama Shakespeara. Letní shakespearovské slavnosti 2019 letos představí 13 Shakespearových her, 157 představení a čtyři premiéry. Hraje se až do 6. září na všech zavedených scénách v Praze, Brně, Ostravě a B ratislavě. Z důvodu rekonstrukce Nejvyššího purkrabství je dočasným působištěm Slavností na Pražském

hradě Letní scéna v Královské zahradě před Míčovnou. Vstupenky na všechna představení lze zakoupit na www.shakespeare. cz a v síti Ticketportal. Program letošních Letních shakespearovských

slavností zahájí v Praze v úterý 25. června premiéra Zimní pohádky. Příběh zničující žárlivosti, naděje a zázraků situoval William Shakespeare na Sicílii a do Čech, jimž překvapivě propůjčil moře. Režisérem inscenace je Pavel Khek, který do ní obsadil Martina Hofmanna, Michala Isteníka, Veroniku Arichtevu,

Sašu Rašilova, Alenu Mihulovou, Petru Špalkovou, Matouše Rumla a další výborné herce. Režisérovi Pavlu Khekovi, který patří mezi naše nejrespektovanější divadelní tvůrce, jsem položil několik otázek.

O několik dnů později jsem se sešel i s jeho ženou, herečkou Veronikou Khek Kubařovou. Ta v rámci Shakespearovských slavností hraje na Pražském hradě Ofélii v H amletovi a v B ratislavě Desdemonu

v Othellovi. Požádal jsem ji, zda by některé manželovy odpovědi mohla glosovat a posléze jí položil stejné nebo podobné otázky. Úplný rozhovor s ní ale najdete až v příštím čísle časopisu Veleslavín,

dnes si jako ochutnávku přečtěte její poznámky (označené VKK) k odpovědím Pavla Kheka.

Váš manžel chtěl otázky poslat mailem a stejným způsobem na ně i odpověděl, a to velmi rychle, dá se říci takřka obratem. Je ve všem podobně precizní?

VKK: Myslím, že se o to snaží. Má toho opravdu hodně a nechce nic prošvihávat. Tak se snaží dělat to, co je možné, hned, protože je zodpovědný. Naopak já, pokud nemám svůj den, tak věci většinou odkládám, a pak se mi to kupí. Vždycky mi to ale ve správný moment docvakne. I tak toho ale hodně nechávám často na poslední chvíli, kdežto on má všechno dopředu připravené a naplánované. Já plánuju nerada. On potřebuje mít předem vymyšlený víkend, kam pojedeme, kdy vstáváme… Já říkám, nech

to být, uvidíme, jak se probudíme, jaký bude den, vždyť nevíme, jaké bude počasí a tak. Mám ráda, když to podle situace vzniká, on má rád, když všechno běží jako podle jeho divadelního fermanu.

Dal Vám manžel své odpovědi na moje otázky přečíst?

VKK: Ne, ne, vůbec ne.

…pokračování na str. 6

Červen 2019

• Čím žije Praha 6

• Letní shakespearovské slavnosti

přinášejí Zimní pohádku – rozhovor s

Pavlem Khekem

• Galerie Kuzebauch hostí výstavu

Jan Frydrych – Optikalita

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Vodňanského

• Program divadel Semafor a S+H

• Letohrádek Hvězda hostí výstavu

Z rodinného alba

• Dejvice budou hostit

7. Pražský FotoMaraton

• Nový Orfeus. Cyklus Břevnovská

hudební setkání zve na koncert

Claudia Monteverdi

• Emil Šneberg – Moje vzpomínky

na Vokovice a Veleslavín (XIV. část)

květen 2019

veleslavin39@veleslavin39.cz — Wed, 01 May 2019 00:00:00 +0000

Auto?

To jsou moje druhé nohy!

Andrea Brzobohatá, poslankyně, zakladatelka sdružení NO FOOT NO STRESS a hlavně neuvěřitelně statečná žena. Známe se dlouho, dělala excelentní produkci halových i přírodních motokrosových závodů. Všichni závodníci ji měli moc rádi a zároveň jí poslouchali – což je u této svébytné partičky exotů poměrně řídký jev. Rána, kterou ji osud zasáhl, byla krutá. Meningokok. Ale nesrazilo ji to na kolena, která dnes nemá. Je neuvěřitelně aktivní, pracuje pro Černé koně, dělá osvětu a pomáhá jiným – nejen v sociálním podvýboru poslanecké sněmovny. Položil jsem jí několik otázek, týkajících se auta. Fenoménu, který má pro ni úplně jiný rozměr.

Jaké to bylo, když jsi dělala řidičák?

Řidičák jsme si mohli za dobrou cenu udělat ještě ve čvtrťáku ve škole. Dostala jsem ho a ještě jsem řídit nemohla, nebylo mi osmnáct. Pak jsem auto neměla, tak jsem nejezdila. Teprve až se mi narodila dcera, koupili jsme si Rapida a tak jsem si zaplatila pár jízd v autoškole a začala jezdit téměř denně. A to mě provází až dodnes.

Jaké jsou Tvoje zkušenosti se značkou Škoda jako takovou, není to Tvoje první auto téže značky…

Když tak nad tím přemýšlím, tak Škodovky mě provází celý život. Vlastně kromě dvou aut jsem je vždycky měla. Moje první auto, když jsem se učila řídit, byla ta Škoda Rapid. Tenkrát jsem měla dokonce žaludeční potíže a večer před spaním jsem si představovala křižovatky, jak je projedu. Tenkrát jsem jela s roční dcerou (nebyly sedačky), tak vůbec nechápu, jak jsme to mohly přežít. Dnes jezdím

automaticky a musím říct, že až na pár výjimek jsem dobrá řidička. Od té doby jsem měla Škoda 110, pak Fabii, Yeti, Karoq a teď Kodiaq. To už je plně jiný level. Pro mě je vyšší auto mnohem pohodlnější kvůli nasedání a vysedání.

Byl přechod na ruční ovládání těžký?

Vůbec nebyl. Chce to jen zdravý selský rozum a člověk se to velmi intuitivně naučí. Je více druhů ručního řízení a myslím, že si každý najde to svoje. Jsem šťastná, že něco jako ruční řízení existuje. Je to nová

dimenze pro lidi s postižením. Nedokážu si vůbec představit, být závislá na někom jiném. Když jsem si před sedmi lety koupila Škodovku a nechala si tam namontovat ruční řízení, tak všichni měli strach, jak s tím autem odjedu a já jsem sedla a jela. Od té doby jezdím každý den a moc si to užívám. Ono když ležíte půl roku v posteli v nemocnici, tak si uvědomíte, jak je pro vás možnost přemísťování hrozně důležitá. Když jedu někam dál…moc si to užívám a „kochám se“.

Jak se ovládá auto s ručním ovládáním v krizových situacích?

Zažili jsme spolu poměrně komplikovaný výjezd na ledě, zvládalas to velmi dobře, Podle mě to úplně jedno jestli řídíte rukama, nebo nohama. Je potřeba se soustředit a být koncentrovaný na jízdu a snažit se předvídat. Já ráda jezdím i v zimě. Jízdu na ledu a sněhu si doslova užívám. Je to pro mě adrenalin.

Tvůj nejpříjemnější a nejméně příjemný zážitek v autě?

V autě mám samé příjemné zážitky, až na loňskou nehodu (bylo to tak rychlé). Naštěstí se ale nic nestalo. Před půl rokem do mého nového Karoqa vrazilo auto. Auto bylo na odpis. Mě se ale naštěstí vůbec nic nestalo. To svědčí o tom, že Škodovky něco…

…pokračování na str. 6

Květen 2019

• Čím žije Praha 6

• Auto? To jsou moje druhé nohy!

Rozhovoz s poslankyní Andreou

Brzobohatou

• Umění putovat vzduchem aneb

Balony

• Geometrie – základ sochy

• Program divadel Semafor a S+H

• Poběžte také pro Paměť národa!

• O skautském oddílu Ztracená Hvězda

• Otevřená muzea. Oslavte 18. květen

– Mezinárodní den muzeí

• Emil Šneberg – Moje vzpomínky

na Vokovice a Veleslavín (XIII. část)

duben 2019

veleslavin39@veleslavin39.cz — Mon, 01 Apr 2019 00:00:00 +0000

I hroby lze adoptovat

Rozhovor s ředitelem Správy pražských hřbitovů Karlem Koblihou.

Správa pražských hřbitovů je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy. S jejím ředitelem Karlem Koblihou jsme si povídali nejen o poskytování komplexních služeb souvisejících se správou a provozem pražských pohřebišť, ale také o řadě zajímavostí spjatých s místem posledního odpočinku.

V Praze je na sedm desítek hřbitovů, z nichž 29 je ve vaší správě. Jaké hřbitovy spravujete v Praze 6?

V lokalitě Prahy 6 jsou to hřbitovy Libocký, Střešovický, Šárecký, Břevnovský, Ruzyňský a Bubenečský. Osobně mám hřbitovy na Praze 6 moc rád, přestože zdánlivě ničím nevynikají. Nejsou ani největší, ani nejznámější. Podle mého názoru je jeden z nejhezčích hřbitovů v celé Praze Šárecký hřbitov, kterému se často říká U Matěje. Přitom je na Hanspaulce. Jeho dominantou je nádherný kostelík sv. Matěje, který mu vévodí. Právě tak kouzelný je i Břevnovský hřbitov v blízkosti stejnojmenného kláštera. Prakticky na všech hřbitovech Prahy 6 pak najdeme doslova desítky hrobů významných osobností. Ať už je to Karel Kryl na Břevnovském hřbitově, ministr Alois Rašín na Šáreckém hřbitově, náš jediný Air Marshal RAF Karel Janoušek tamtéž, nebo v Bubenči třeba skvělý muzikant Petr Kalandra.

Kdo spravuje ostatní hřbitovy?

To je různé, například hřbitovy u krematorií spravuje Pohřební ústav hl. m. Prahy, židovské hřbitovy pak Židovská obec, řadu dalších spravují přímo městské části. Podrobnosti lze vyčíst z přehledné mapky, která je k dispozici na našich iternetových stránkách.

Jsou všechny hřbitovy ve vaší správě aktivní, tedy pohřbívá se na nich?

S výjimkou Malostranského hřbitova jsou všechny hřbitovy aktivní a stále se na nich pohřbívá.

Které z nich jsou největší, od kdy slouží svému účelu a kolik zesnulých je tam uloženo?

Největším je bezesporu komplex Olšanských hřbitovů, jehož historie sahá až do roku 1680. Podle našich údajů je zde pohřbeno na dva miliony zemřelých. Druhým největším co do rozlohy je Ďáblický hřbitov, co do počtu pohřbených Vinohradský hřbitov.

Je v Praze dostatek volných hrobových míst? Jaké možnosti růstu pražské hřbitovy mají?

V Praze je dostatek volných hrobových míst. V současné chvíli odhadujeme počet hrobových míst bez platné nájemní smlouvy na zhruba 75 000. Možnosti růstu řešíme proto především v rámci lokálního nedostatku volných hrobových míst. Například Hostivařský hřbitov čeká v nejbližší době rozšíření.

Existují tlaky developerů o uvolnění pozemků hřbitovů k výstavbě?

Vzhledem k tomu že celá procedura uzavření pohřebiště a s tím spojené úkony včetně přemístění hrobů je natolik náročná jak po finanční, tak po právní i technologické stránce, žádné takové tlaky či snahy už dlouhou řadu let neregistrujeme.

…pokračování na str. 6

Duben 2019

• Čím žije Praha 6

• I hroby lze adoptovat – rozhovor s

ředitelem Správy pražských hřbitovů

Karlem Koblihou

• Albatros slaví 70 let

• Jaro přivádí krále. Vlády se chopí

Lesamáj aneb technicky dejvický

majáles 2019

• Program divadel Semafor a S+H

• Nejsympatičtější česká sestřička

je z Prahy

• 25. Břevnovský masopust 5. 3. 2019

• O zvířetech a lidech. S galerie hostí

výstavu skla a obrazů SURVIVAL

• Už nemůžeš? Přidej! Blíží se

Juniorský maraton 2019

• Emil Šneberg – Moje vzpomínky

na Vokovice a Veleslavín (XII. část)

březen 2019

veleslavin39@veleslavin39.cz — Fri, 01 Mar 2019 00:00:00 +0000

Rozhovor s tiskovým mluvčím HZS hl. m. Prahy Martinem Kavkou

První profesionální hasičský útvar na území České republiky byl založen v Praze před 166 roky, a to dne 23. března roku 1853. Nesl název Sbor pro čištění ulic a požární ochranu a o jeho zřízení rozhodl sbor obecních starších. Kdo se o historii pražských hasičů chce dozvědět více, může navštívit k tomuto výročí speciálně založenou webovou stránku 165.hasicipraha.cz. Nás však zajímala zejména současnost Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy. Základním posláním jeho jednotek požární ochrany je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech, které ohrožují život a zdraví obyvatel, majetek nebo životní prostředí a které vyžadují provedení záchranných, resp. likvidačních prací. Na otázky časopisu Veleslavín odpovídal vrchní komisař Oddělení zjišťování

příčin požárů a tiskový mluvčí HZS hl. m. Prahy Bc. Martin Kavka.

Kolik hasičů celkem Praha má? Na kolika základnách slouží a kde tyto základny jsou?

V Praze slouží každý den 200 profesionálních hasičů ve třech směnách, tedy celkem 600 výjezdových hasičů. Dále jsou tu příslušníci hasičského sboru v oblasti prevence, ochrany obyvatel a krizového

řízení. V Praze je 10 hasičských stanic profesionálních hasičů: Centrální stanice (včetně ředitelství) v Sokolské ulici, Petřiny (včetně speciální chemické jednotky), Holešovice, Chodov, Strašnice, Krč (včetně leteckého družstva), Smíchov, Radotín, Satalice a Modřany (včetně hasičských potápěčů).

Slouží v činné službě u hasičů také ženy?

Přímo na výjezdu ne, jsou na operačním středisku telefonních linek 150 a 112, jsou také na oddělení prevence, krizového řízení a ochrany obyvatel.

Kolik váží běžná plná hasičská výzbroj?

Asi 15-20 kg. Výstroj stojí cca 60-80 tis korun, a to včetně dýchacího přístroje.

Jak dlouho trvá výcvik nového adepta, než se z něho stane hasič?

Každý hasič musí projít několikaměsíčním kurzem zakončeným zkouškou. Každých pět let musí zkoušku obnovit. Hasiči se vzdělávají prakticky neustále formou výcviku na stanicích. Mají i své specializace, jako je třeba lezecký nebo potápěčský kurz.

Musí hasiči v aktivní službě procházet pravidelnými fyzickými, případně psychologickými testy?

Fyzickými a psychologickými testy musí hasič projít už při nástupu. Fyzická kondice se pak prověřuje každý rok, u denních zaměstnanců každé dva roky.

To, že hasiči především likvidují požáry, vědí už malé děti. Není to však zdaleka jejich jediná činnost. Co všechno patří k práci a povinnostem hasičů?

Jsou to hlavně technické zásahy. Zasahujeme u dopravních nehod, likvidujeme uniklé chemické látky, vnikáme do uzavřených prostor za účelem záchrany osob a zvířat. Máme i potápěče nebo lezce, kteří zasahují ve speciálních případech. Jsme prakticky u všech mimořádných událostí. A pak samozřejmě požáry.

…pokračování na str. 6

Březen 2019

• Čím žije Praha 6

• Hasiči v Praze mají napilno – rozhovor s

tiskovým mluvčím HZS hl. m. Prahy,

Martinem Kavkou

• Žáci chodí rádi poslouchat pčíběhy

pamětníků – Post Bellum

• Nečekaně zázračně a skvěle s Ondřejem

Trepešem

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic Prahy 6

– Štiplova

• Country tance už dávno nejsou bály s

klobouky s liščími ohony.

Soubor Caramelka

• Spojeni Foglarem – Galerie ČZU hostí

výstavu ilustrací románového

díla Jaroslava Foglara

• Emil Šneberg – Moje vzpomínky

na Vokovice a Veleslavín (XI. část)

únor 2019

veleslavin39@veleslavin39.cz — Fri, 01 Feb 2019 00:00:00 +0000

Léto s gentlemanem

V polovině února přichází do kin film Léto s gentlemanem, který je charakterizován jako letní romantická komedie o touze po svobodě, pozdní lásce a naději… Scénář napsal a hlavní roli si zahrál Jaromír Hanzlík, který se mj. proslavil v 70. letech komedií Léto s kovbojem, na niž nový film pouze podobným názvem Léto s gentlemanem částečně odkazuje, nejedná se však o jeho pokračování. Režie se ujal Jiří Adamec, jenž do dalších rolí ústředního trojúhelníku obsadil Alenu Antalovou a Igora Bareše. V menších rolích se ve filmu objeví například Lucie Vondráčková, Miroslav Šimůnek, Tereza Kostková, Ivana Chýlková, Dana Batulková, Jan Vlasák, Arnošt Goldflam a další. Jedním z oficiálních par tnerů filmu je i PŘEROST A ŠVORC AUTO.

Pro oba hlavní tvůrce je tento snímek v určitém smyslu prvotinou. Pro Jaromíra Hanzlíka scénáristickou, Jiří Adamec zase poprvé natočil celovečerní film do kin. Ve spolupráci s distribuční společností BIOSCOP přinášíme s oběma následující rozhovory.

Jiří Adamec

Film Léto s gentlemanem jde do kin symbolicky 14. února, tedy na svatého Valentýna. Slavíte Vy osobně tento svátek?

Ne, tenhle svátek jsem nikdy neslavil a odmítal jsem ho. Přišel mi uměle a pouze komerčně importovaný. Ale jak léta plynou, svátek zamilovaných mi teď už nepřipadá tak marný. Možná, že čím méně se mě týká, tím více se mi líbí…

Jak se pro Vás práce na celovečerním filmu liší od ostatních Vašich úspěšných projektů?

Myslím, že moc ne. A pokud ano, tak spíš technicky než fakticky, a nejvíc také tempem. V práci pro televizi není nikdy de facto na nic čas, ale když točíte film, předpokládá se, že „na place“ tvoříte. Mám pocit, že mít vše jasné předem a přicházet s jasnou připravenou vizí, třeba včetně postavení kamery, se u filmu jaksi nepředpokládá… Já celý život pracoval především pro televizi a v televizních podmínkách. A i když jsem točil na filmový materiál v produkci ve Filmovém studiu na Barrandově, jako například seriál Sanitka, byl to pořád „jenom“ film pro televizi. Ta práce měla zcela jiné finanční i všechny další parametry a kdo sebou neuměl mrsknout, neměl šanci na úspěch.

Coby debutant na poli režie celovečerního filmu, objevil jste v profesi, kterou jinak tak dobře znáte, pro sebe něco nového?

Nemyslím si, že bych v sedmdesáti letech mohl v tomto ohledu ještě něco objevit, nebo se něčím nechat překvapit.

…pokračování na str. 6

Únor 2019

• Čím žije Praha 6

• Léto s gentrlemanem. Rozhovory

s Jaromírem Hanzlíkem a Jiřím Adamcem

• Břevnovské hudební setkání – únor 2019

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic Prahy 6

– Gotthardská

• Pozvánka do země Půlčíků. Kino Dlabačov

hostí festival Zažij Nový Zéland

• Jděte se klouzat. Brusle – hobby,

sport i umění

• Emil Šneberg – Moje vzpomínky

na Vokovice a Veleslavín (X. část)