Ročník 2018 – Veleslavín 39

prosinec 2018

veleslavin39@veleslavin39.cz — Sat, 01 Dec 2018 00:00:00 +0000

I loutkoherec musí být uvěřitelný

Martin Klásek (*1957) pochází z divadelnické rodiny, tatínek byl hercem, maminka baletkou. Nebylo tedy divu, že také on si vybral uměleckou dráhu. Do Divadla Spejbla + Hurvínka nastoupil v roce 1973, o rok později si již vyzkoušel za Hurvínka mluvit (a pár vět i za Spejbla). Po tvůrci obou dnes světoznámých loutek Josefu Skupovi a jeho pokračovateli Miloši Kirschnerovi se tak stal jejich třetím interpretem. Od roku 1990 je uměleckým šéfem souboru. O vývoji a proměnách Divadla S+H, ale i jeho publika – dětského i dospělého – vypráví Martin Klásek v našem rozhovoru pro časopis Veleslavín39.

Proč myslíte, že si Miloš Kirschner vybral právě Vás pro svoji alternaci a také jako pokračovatele?

Asi proto, že jsem měl základní předpoklady pro interpretaci Spejbla a Hurvínka. Byl jsem schopen hlasově vytvořit „hurvínkovskou“ fistulku, velmi rychle jsem se naučil práci s marionetou, byla tu schopnost improvizace. A pochopitelně je tady ještě ten nejdůležitější aspekt, a sice že jsem musel mít předpoklad být v budoucnu dobrým hercem-interpretem, protože Spejbl s Hurvínkem jsou postavami, které účinkují ve velkých dramatických celcích repertoáru Divadla S+H. Přesto si každý z nich zachovává svůj charakter. Nejsou tedy jen pouhopouhými glosátory, či postavičkami anekdotických

skečů. Mezi nimi musí vznikat v dialogu nedorozumění, kterého pak synek z pochopitelných důvodů zneužívá z jakési dětské škodolibosti, která ale v žádném případě nesmí přerůst v drzost. Hurvínek nedorozuměním provokuje. Ale i tak musí být ta nedorozumění pravdivá! Takže je potřeba umět všechny tyto jejich polohy uvěřitelně zahrát. Nestačí tedy jen přecházet z jedné hlasové polohy do druhé. Potom je tady i určitá schopnost mluvit za S+H v jiných jazykových verzích. Tohle určil Miloš Kirschner, vědom si toho, že publikum musí mít možnost okamžitě rozumět pointě, nebo slovnímu kalamburu, vtipu, protože kdyby muselo čekat na případný překlad do sluchátek, nebo by bylo nuceno číst titulky, tak atmosféra daného humorného okamžiku je pryč. Zřejmě jsem byl tehdy, z jeho hlediska, nadějným pokračovatelem.

Kdy to bylo a jak se to vše odehrávalo?

Moje první premiéra se uskutečnila 8. prosince 1974 ve hře Josefa Skupy a Franka Weniga Hurvínek mezi broučky. Tento titul pro mě vybral Miloš Kirschner záměrně, protože pan Spejbl se objevil jen na začátku, kde měl asi sedm replik, a poté až na úplném konci, kdy odehrál podobné množství textu. Já totiž pochopitelně ve svých necelých osmnácti letech ještě neměl ten správný zralý hlasový témbr, bych mohl Spejbla interpretovat, aniž by si publikum všimlo nějaké změny. Tuhle inscenaci jsme hráli pro dětské diváky několik let a byla to pro mě veliká škola a dobrý základ. Hurvínek totiž během hry neslezl z jeviště, a tak jsem si tu fistulku řádně obrousil a ustálil.

Máte i Vy dnes alternaci a nástupce?

Mám skvělého kolegu Ondřeje Lážnovského, který již hraje oba ušatce ve dvou dětských inscenacích a je velikým příslibem do let budoucích.

…pokračování na str. 6

Prosinec 2018

• Čím žije Praha 6

• I loutkoherec musí být uvěřitelný –

rozhovors Martinem Kláskem

• Oslavy 100. výročí založení Československa,

které proběhly na Dejvické ulici

dne 28. října

• Tereza Riedlbauchová: Vydávání poezie

znamená vytrvat v nadšení

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic Prahy 6

– Rybova

• Ve znamení růže. Rozeta – síla pramenící

ze středu

• Nakynuté štěstí – legenda zvaná vánočka

• Emil Šneberg – Moje vzpomínky

na Vokovice a Veleslavín (VIII. část)

listopad 2018

veleslavin39@veleslavin39.cz — Thu, 01 Nov 2018 00:00:00 +0000

Národní divadlo je živým uměleckým organismem

Rozhovor s ředitelem ND Janem Burianem

Národní divadlo v Praze letos vstoupilo do 136. sezony. Je příspěvkovou organizací, jeho zřizovatelem

je Ministerstvo kultury. V současnosti ho tvoří čtyři umělecké soubory – opera, činohra, balet a Laterna

magika, které vystupují v historické budově ND, na Nové scéně, ve Státní opeře a Stavovském divadle. Po dobu rekonstrukce Státní opery, jejíž dokončení je plánováno na příští rok, uvádí opera a balet svá představení také v Hudebním divadle Karlín.

Ředitelem Národního divadla je od srpna 2013 Jan Burian. Jeho jméno je spojeno zejména sdivadlem J. K. Tyla v Plzni, v jehož čele stál v letech 1995-2013. Od roku 1990 je pedagogem oboru režie na Divadelní fakultě AMU, odroku 1992 vedoucím katedry činoherního divadla, roku 2015 byl jmenován profesorem. Je ředitelem Mezinárodního festivalu Divadlo, nejvýznamnější divadelní přehlídky u nás. Vsrpnu letošního roku byl potvrzen jako ředitel Národního divadla i na další funkční období až do roku 2025.

Ve funkci ředitele Národního divadla jste od sezony 2013/2014. Co podle Vašeho názoru nejpodstatnějšího jste doposud vykonal pro konsolidaci či rozvoj Národního divadla?

Důležité je, že jsme dali do pořádku vnitřní prostředí divadla. A to včetně problémů kolem diskutované fúze Státní opery. Celá naše opera nyní svojí intenzivní praní začíná být viditelná i na mezinárodní hudební scéně. I na baletu je znát úspěšná cesta k mezinárodní prestiži. A činohra se pustila divadelně vyhraněnějším novým směrem. To vše je možné i díky dobrému systému výběru uměleckých ředitelů jednotlivých složek Národního divadla, kteří jsou odpovědni za umělecký profil souborů.

Nedávno jste byl ministrem kultury potvrzen jako ředitel i na druhé funkční období až do roku 2025. Jak budete Národní divadlo směřovat do budoucna?

Už roky prosazuji názor, že příspěvkové organizace typu divadel se musí velmi významně modernizovat. Chybí jim například kompetentní odborné správní rady schopné zabývat se i strategií jejich rozvoje. Z hlediska systému správy žijeme v minulém století. Je potřeba přejít na systém dlouhodobého smluvního financování, jak je to v Evropě běžné a rozumně plánovat a hospodařit. Instituce, která je ze čtyřiceti procent závislá na vlastních příjmech, je z ekonomického hlediska nešikovná. Máme asi čtyřikrát nižší dotaci než srovnatelné vídeňské divadlo. Národní divadlo je podfinancované zejména v orchestru, ve sboru a u techniky. Naší prioritou je tedy zvyšování mezd právě zde. Opravdu si nemyslím, že je správné fungovat díky nízkým mzdám a relativně vysokému vstupnému, kdy lístek na operu stojí až 1 200 korun. Národní divadlo musí být dostupné i ekonomicky slabším sociálním vrstvám. Divadlo jako takové je dotované už od renesance. Ani Shakespeare nebo Molière by bez dotací nepřežili.

Jakou má Národní divadlo návštěvnost a jaký je její vývoj? Nakolik jste na návštěvnosti finančně závislí? Můžete přiblížit strukturu financování ND?

Národní divadlo má čtyři umělecké soubory a svá představení hrajeme ve čtyřech divadlech. V roce 2017 představení Národního divadla navštívilo celkem 543 692 diváků. Předplatného jsme prodali 52 598 kusů. Průměrná návštěvnost představení činila 76 procent, což vůbec není špatné. Roční rozpočet Národního divadla činí hodně přes miliardu korun, tvoří jej z největší části státní dotace, která v roce 2016 činila přes 710 milionů korun, loni 742 milionů a na letošní rok bylo schváleno 806 milionů korun. Sami si musíme vydělat takřka 40 procent výše rozpočtu. Jsme naštěstí úspěšní nejen u diváků, ale i u sponzorů.

…pokračování na str. 6

Listopad 2018

• Čím žije Praha 6

• Rozhovor s ředitelem ND Janem Burianem

• K výročí vzniku Českolovenska vychází

unikátní publikace

• Krásné struny rozezní břevnovský klášter

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic Prahy 6

– N. A. Někrasova

• Tání netrvalo dlouho – Minifestival padesát

na pátou

• Několik poznámek o tai-či, velkém předělu

• Emil Šneberg – Moje vzpomínky

na Vokovice a Veleslavín (VII. část)

říjen 2018

veleslavin39@veleslavin39.cz — Mon, 01 Oct 2018 00:00:00 +0000

Odpadní vody od starověku po pražskou současnost

O tom, že nedodržování hygieny s sebou nese nebezpečí infekčních chorob, vědí dnes už malé děti. Ne nadarmo se např. žloutence říká nemoc špinavých rukou. K základním hygienickým pravidlům však patří nejen jejich mytí, ale očista celého těla sprchou nebo koupelí a také udržování čistoty míst, kam prý chodil i císařpán bez doprovodu. Dnes je u nás standardem splachovací záchod, který nás zbavuje bezprostředních starostí se zbytky našeho trávicího procesu a který bezpečně odvede všechny výkaly do kanalizace.

Starověk

Historie odkanalizování lidských sídel sahá až do starověku. Již v Babylonu měli vodohospodářský plán, který spolu se zavlažovacími kanály zahrad Semiramidiných, regulací Eufratu a obecním vodovodem řešil i odkanalizování a následnou likvidaci odváděných odpadních vod. Splachovací záchody a odvádění fekálií

kanalizací byly používány i v Mezopotámii a na území dnešního Pákistánu a Indie. V krétském Knóssu byla dokonce trojitá oddílná kanalizace, tamní splaškové vody však byly bez dalšího čištění

vypouštěny do moře. Starověký Řím měl svoji Cloacu Maximu a je takřka neuvěřitelné, že některé její částí jsou součástí římského kanalizačního systému dodnes.

Středověk

Středověk byl na tom v tomto ohledu podstatně hůře. Evropská města odkanalizování neznala. Fekálie se v městských domácnostech shromažďovaly do nádob a vylévaly na ulici. Konání potřeby na veřejných místech nebylo nijak výjimečné. Ulice a žumpy čistili lidé na nejnižším stupni společenského žebříčku (mnohdy například katovi pacholci). Životní prostředí ve městech bylo takovým zacházením s domácími odpady velice nepříznivé a nebezpečné, vznikaly časté epidemie vodou přenosných nakažlivých nemocí

jako úplavice, tyfu, tyfové horečky a zejména cholery, které si vyžádaly velké množství obětí. Městské rady se proto snažily odvádět splašky alespoň jednoduchými technickými opatřeními, jako vydlážděnými či dřevem vyplněnými uličními rigoly. První středověké úpravy ulic k odvádění odpadních vod jsou u nás doloženy v době Jana Lucemburského v roce 1329. Ovšem ještě v půli 16. století byly odpadní vody odváděny pouze povrchově a vydlážděny byly jenom hlavní ulice a náměstí. Ani v následujících desetiletích se stav příliš nezlepšoval. 18. a 19. století v Praze V polovině osmdesátých let 18. století neutěšená hygienická situace přivedla pražské radní k závěru vybudovat ve městě kanalizaci. O vypracování podrobného plánu byl požádán profesor František Antonín Leonard Herget. Spolu se svými žáky Ing. Oppeltem a Ing. Lutzem v roce 1789 provedli zaměření a zpracovali podrobný plán kanalizace, který předpokládal vybudování 11 023 sáhů (19 762 m) potrubí a stok. Jejich stavba začala v roce 1791 na území Starého Města a později na Malé Straně a na Novém Městě. Postupovala však velmi pomalu a probíhala až do konce dvacátých let 19. století. Do roku 1830 bylo nakonec vybudováno celkem 44 km

stok s 35 výpustěmi do Vltavy. Tento stokový systém však, bohužel, vykazoval vážné nedostatky jako náhodné dimenzování stok, špatně stanovené spády a nekvalitní stavební provedení. S rozvojem

průmyslové výroby rostl v Praze i počet obyvatel. Z demografi ckých údajů víme, že v roce 1850 žilo v Praze 157 233 obyvatel, v roce 1869 už 239 790. Nebylo tedy divu, že stávající stokový systém

přestal vyhovovat. Opakupící se epidemie si žádaly koncepční řešení odvádění a následně i čištění odpadních vod. V polovině 19. století bylo v Evropě čištění odpadních vod na svém počátku, ale vývoj postupoval kupředu. Nejrozvinutější systém nakládání s odpadními vodami byl patrně v Anglii, především

v Londýně. Intenzivní rozvoj stokování a čištění odpadních vod probíhal také v Německu. Praha se vydala stejným směrem. Nejdříve byl v roce 1871 zřízen odborný Komitét pro zásobování Král. hl. m. Prahy vodou. O rok později začal působit Komitét pro řešení kanalizačních otázek. V roce 1875 pražská obec převzala čištění všech kanalizačních zařízení do své režie…

…pokračování na str. 6

Říjen 2018

• Čím žije Praha 6

• Odpadní vody od starověku po pražskou

současnost

• Slavnostní odhalení Stromu republiky

Prahy 6

• Jiří Toman: Své myšlenky a pocity bychom

měli zapisovat formou sonetu (2. část)

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic Prahy 6

– Hanzelkova

• Prodaná nevěsta – foto reportáž

• Slyš hudbu hub: každý den jednu

dvě houby

• Nohy v písku, na síti tanec rukou a

o havajské beach party s květnem

za uchem

• Výstava Vasila Artamonovova

v Entrance Gallery

• Emil Šneberg – Moje vzpomínky

na Vokovice a Veleslavín (VI. část)

září 2018

veleslavin39@veleslavin39.cz — Sat, 01 Sep 2018 00:00:00 +0000

KAŽDÝ ČLOVĚK MÁ SVÉ KVALITY

ROZHOVOR S FRONTMANEM SKUPINY KYANID FERI CIMLEM

Kyanid je jedním z nejprudších jedů, který dokáže usmrtit člověka v řádu minut. Proč se tak jmenuje i vaše kapela?

Náš název je podle písničky Cyanide od skupiny Metallica. Tu jsem hodně poslouchal v patnácti, šestnácti letech. Říkal jsem si, že by to byl hezký název pro skupinu, ale že ho nikdo nebude umět správně napsat, tak jsem to použil v češtině, tedy Kyanid. Bylo to jenom pracovní, tehdy jsme ani nevěděli, jestli s kapelou vůbec někdy ze zkušebny v garáži vylezeme před lidi. Ale nějak se to ujalo a už jsme to nechali. Takže podle jedu to není. Ten mimo jiné prý v době 2. světové války odrovnal spoustu příslušníků SS, kteří ho ve formě kapsle měli schovaný v dutém zubu, aby ho mohli použít k sebevraždě

v případě, že by padli do nepřátelských rukou. A jednak jej mnozí k tomuto účelu použili, včetně Hitlera, jednak jich údajně řada kapsli rozkousla omylem. Takže to byl docela prospěšný jed.

Kolik Ti bylo let, když jsi Kyanid založil a kapela začínala?

Na kytaru hraju už od druhé třídy základky a kapelu Kyanid jsem založil asi ve čtrnácti letech. Hráli jsme převzaté písničky vesměs právě od Metallicy. Časem jsem ale začal psát vlastní hudbu, jenomže nastal problém, protože kluci, s nimiž jsem tenkrát hrál, byli sice schopní perfektně zahrát naposlouchané písničky, ale aranže nové, autorské hudby většinou moc nezvládali. Takže jsme se rozešli a já dal dohromady nový Kyanid, se kterým jsme začali koncertovat už jenom s vlastní tvorbou.

Zůstalo od té doby obsazení kapely stejné?

Vůbec ne. Z tehdejší sestavy jsem zůstal v kapele jediný. Je to ale logické. Dneska je mi pětadvacet a tehdy, v patnácti, šestnácti letech jsme měli pohled na život úplně jiný. Někteří z nás byli čerstvě

na střední, další ještě na základce… Během let se u každého z nás měnil názor na to, kam by kapela měla směřovat, jak hrát a podobně. A neměnil se jenom názor na kapelu, ale na život jako takový. Někdo dal přednost studiu, další chtěl dělat barmana, třetí zase něco úplně jiného. Já jsem vždycky chtěl dělat hudbu. S některými členy jsme si postupně vzájemně nesedli lidsky. Ale to je všechno vývoj a zkušenosti, které mně formovaly do fáze, ve které jsem teď. Cítím se vyspělejší a jsem schopen s lidmi jednat daleko diplomatičtěji, než jsem byl schopen třeba v osmnácti letech.

Když jste byli takoví mladiccí cucáci, jak se kvám chovali starší a renomovanější kolegové třeba na větších festivalech? Brali vás?

Na úplném začátku jsme měli to štěstí, že jsme vyhráli jednu talentovou hudební soutěž. Její hlavní cenou byla možnost hrát jako předkapela věhlasné skupině Vypsaná fi Xa. Odjezdili jsme s nimi pár koncertů a nikdy jsem u nich neměl pocit, že by se na nás koukali jako na nějaké smrady, nebo skrz prsty. Je ale pravda, že se občas našli i takoví, kteří nemohli skousnout to, že nějaká kapela puberťáků hned v prvních fázích svého počínání dělá předskokana tak renomované kapele.

…pokračování na str. 6

Září 2018

• Čím žije Praha 6

• Každý člověk má své kvality – rozhovor

s frontmanem skupiny Kyanid Feri Cimlem

• Jsem štastný, když cítím studentské

„ahááá…“, říká Jiří Toman, učitel do

morku kostí

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic Prahy 6

– Na Beránce

• Oborou Hvězda proběhl neonový

jednorožec – 3. ročník NEON RUN

PRAHA 2018

• 33 střílen = 33 obrazů Patrika Hábla

• Emil Šneberg – Moje vzpomínky

na Vokovice a Veleslavín (V. část)

červenec 2018

veleslavin39@veleslavin39.cz — Sun, 01 Jul 2018 00:00:00 +0000

Premiéra a dvě derniéry

Sledovat pěkné divadelní představení pod širým hvězdným nebem patří mezi nejhezčí a nejsilnější zážitky, které si můžeme dopřát. Letní Shakespearovské slavnosti nám to umožňují každoročně již od roku 1998. Už dvacet let uvádějí hry jednoho z největších dramatiků všech dob Williama Shakespeara v původních překladech Martina Hilského a za tu dobu se na naší kulturní mapě staly pojmem.

I letos se v Praze Slavnosti odehrají na dvou scénách – v Královské zahradě Pražského hradu před Míčovnou a také v malebných prostorách Lichtenštejnského paláce (HAMU) na Malostranském náměstí.

Hlavní novinkou Letních Shakespearovských slavností 2018 je méně známá Shakespearova hra Dobrý konec všechno spraví, označovaná za něžně melancholickou komedii plnou dobrodružství, lásky a zázraků. Klíčovou roli v ní hraje tzv. postelový trik, ale promyšlený svůdcovský plán dopadne úplně jinak, než byl původně zamýšlen. Představení láká na výborné obsazení: v hlavních rolích se objeví Anna Fialová, jedna z nejvýraznějších hereček nejmladší generace, nebo talentovaný brněnský herec Martin Siničák. Zazáří i zvučná jména jako Ondřej Pavelka, Martin Dejdar, Jan Vlasák nebo David Novotný. Komedii režíruje legenda českého divadla, Jan Antonín Pitínský, několikanásobný držitel ceny Alfréda Radoka. Hudbu k představení zkomponoval Vladimír Franz, scénu navrhl Jan Štěpánek a kostýmy Jana Preková. Program festivalu obohatí anglicky hraná komedie Measure for Measure v podání Prague Shakespeare Company a bratislavská inscenace Komédia omylov. Naopak naposledy mají letos diváci příležitost zhlédnout dvě hojně navštěvovaná představení. Prvním je Sen noci svatojánské – svatební crazy komedie o kouzlu jedné magické letní noci, ve které září David Prachař a Vanda Hybnerová. Druhou derniérou je Romeo a Julie – tragédie veronských milenců plná poetických obrazů. Diváky zaujala především netradičním pojetím, kdy rozpustilý romantický sen mladých milenců ve druhé půlce představení zvážní a na konci se změní v napínavou noční můru. Jan Sklenář a Tereza Voříšková

podávají v hlavních rolích Romea a Julie strhující výkon. Obě letos derniérové inscenace Letních Shakespearovských slavností režíroval SKUTR – Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. S druhým

jmenovaným jsme si o Letních Shakespearovských slavnostech povídali.

…pokračování na str. 6

Červenec 2018

• Čím žije Praha 6

• Letní Shakespearovské slavnosti 2018

• Rozhovor s polovinou režijního

tandemu SKUTR Lukášem Trpišovským

• ÚVN v proměnách času, 80 let pro dobro

svých pacientů

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic Prahy 6

– Markétská

• Křivky ztichlé krajiny a nepřikrášlený půvab

zapomenutých cest

• Znovu obnovená sláva –

Koupaliště Divoká Šárka

• Příroda JE – Galerie Kuzebauch vystavuje

díla Anny Polanské

• Emil Šneberg – Moje vzpomínky

na Vokovice a Veleslavín (IV. část)

červen 2018

veleslavin39@veleslavin39.cz — Fri, 01 Jun 2018 00:00:00 +0000

STOLETÉ JUBILEUM NÁRODNÍHO ZEMĚDĚLSKÉHO MUZEA

Hlavní budova Národního zemědělského muzea (NZM) stojí v Praze na Letné hned vedle svého dvojčete – Národního technického muzea. Spolu s ním byla jako společný projekt postavena v letech 1937–1939 podle plánů architekta Milana Babušky a je dnes významnou památkou českého funkcionalismu. Svému účelu však naplno slouží až od roku 1994. Složitou historii muzea, ale zejména jeho současné vzdělávací a zážitkové aktivity, díky nimž počet návštěvníků rok od roku narůstá, přibližuje v našem rozhovoru generální ředitel NZM Milan Jan Půček.

Přesto, že letos Národní zemědělské muzeum slaví sto let od svého vzniku, nebyla jeho historie úplně jednoduchá, jak to?

Základ muzejní sbírky vytvořily zemědělské předměty vystavené na Jubilejní a Národopisné výstavě v devadesátých letech devatenáctého století a původně byly součástí Národopisného muzea. Záhy po vzniku republiky v roce 1918 vzniklo Československé zemědělské muzeum, ústav pro studium a povznesení venkova, které se zpočátku potýkalo s nedostatkem prostoru, i když fungovaly pobočky

muzea ještě v hlavních zemských městech Bratislavě, Brně a Opavě. Ve třicátých letech vznikl návrh na výstavbu nové hlavní budovy v Praze na Letné jako společný projekt s budovou Národního technického muzea. Těsně po dostavbě ale byla budova zabrána německou okupační armádou a v padesátých letech

zase komunistickým režimem. Národní zemědělské muzeum bylo vykázáno z Prahy a přežívalo ve spíše nedůstojných podmínkách na různých místech republiky. Největším klenotem této doby byli

lidé, kteří v muzeu pracovali a kteří se snažili ochránit cenné sbírkové předměty, historické dokumenty, a také odborně i vědecky pracovat. I díky nim se muzeum v devadesátých letech vrátilo do Prahy.

Nyní se muzeum dočkalo zásadní rekonstrukce…

Ano, díky podpoře našeho zřizovatele, kterým je Ministerstvo zemědělství se nám daří navracet hlavní výstavní budově v Praze její původní koncept. Proběhla rozsáhlá rekonstrukce a nyní zde budujeme nové moderní expozice podle aktuálních trendů, kdy se v muzeu snoubí jeho funkce paměťová, zážitková a vzdělávací. Prezentujeme krásné cenné exponáty a současně využíváme moderní technologie. Vytvořili jsme koncepci muzea jako výkladní skříně zemědělství. Návštěvník postupně projde expozicemi představující jednotlivé obory, jako jsou rybářství, myslivost, zemědělství, nebo třeba i gastronomii. V nadcházejících letech přibydou snad také expozice věnovanélesnictví a potravinářství. Expozice našeho muzea mají takzvaný dynamický koncept. To znamená, že vystavené sbírkové předměty jsou po určité době obměňovány. Nejde proto možná ani tak o to, co neminout, jako spíše o sdělení, že je neustále důvod se k nám vracet.

Kromě expozic pořádáme i doprovodné výstavy, aktuálně například v pražské budově poprvé v historii odhalujeme část dosud nikdy neprezentované Šrobárovy sbírky obrazů realisticky orientovaných malířů z 16. až 19. století. Tato výstava bude k vidění ještě do konce června. Kromě letenské budovy v Praze má ale Národní zemědělské muzeum ještě čtyři mimopražské pobočky: barokní zámek Ohrada nedaleko Hluboké nad Vltavou, empírovou Kačinu u Kutné Hory, muzeum zemědělské techniky v Čáslavi a muzeum vinařství, zahradnictví a krajiny ve Valticích.

Popularita muzea roste, čím to, že jste stále oblíbenější institucí?

Jsme muzeem nejen pro dospělé, ale i pro děti, pro školy a rodiny s dětmi. Myslíme na ně v každé expozici, kde vytváříme takzvanou dětskou linku, máme interaktivní exponáty. Návštěvníci si u nás spoustu věcí mohou vyzkoušet a objevit. Máme i příznivé ceny, protože děti u nás mají až do 18 let vstup zdarma. Každou první neděli v měsíci mají vstup zdarma také všichni pracovníci z resortu zemědělství, například i zahrádkáři, včelaři, rybáři a myslivci.

…celý rozhovor na str. 6

Červen 2018

• Čím žije Praha 6

• Stoleté jubileum Národního zemědělského

muzea – rozhovor s Milanem J. Půčkem

• Noc začne v 19 hodin

– Pražská muzejní noc 2018

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic Prahy 6

– Konecchlumského

• Jednoduché, zábavné a zdravé

– Vyzkoušejte netradiční sporty na Ladronce

• Daniel Buben: Čest a pokora jsou tu

na prvním místě (o skupině Allgor)

• Emil Šneberg – Moje vzpomínky

na Vokovice a Veleslavín (III. část)

květen 2018

veleslavin39@veleslavin39.cz — Tue, 01 May 2018 00:00:00 +0000

ZOO PRAHA CHOVÁ 686 DRUHŮ ZVÍŘAT

Letos vstoupila Zoo Praha do již 87. sezony. Na co všechno se mohou její návštěvníci těšit, jak pomáhá zachraňovat ohrožené druhy zvířat, či které zvíře je v zoo nejstarší odpovídá ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

Jak obvykle začínáte svůj pracovní den? Máte třeba oblíbené nějaké konkrétní zvíře, které chodíte pozdravit, podrbat, nebo mu dát pamlsek?

Zpravidla jako první věc projdu e-maily, na některé z nich hned odpovídám. Upřesním si denní rozvrh a činnosti. Představa ředitele zoo, který si chodí podrbat zvířátka, se v tuto chvíli míjí již o pár desítek let. Mám oblíbená zvířata, třeba hrabáčici Kvídu nebo slonici Gulab. Teď také často chodím k voliéře páru orlosupů bradatých, mám to k ní ostatně z kanceláře blízko. Náš samec je v tuto chvíli vůbec nejstarším

známým orlosupem. K nám přišel jako dvouletý a v zoo je už čtyřicet sedm let, takže brzy to bude padesátník. Přitom se pár snaží o hnízdění. Ale není to tak, že když ráno přijedu do práce, seberu se a běžím je pozdravit. Když se jdu podívat po zoo, zastavuji se u různých zvířat, u nichž je to aktuálně důležité. Chodím tam, kde se něco děje, ať už v daném okamžiku, nebo v nějakém delším období. Například včera jsem byl u gaviálů, mezi něž vstoupil náš chovatel v neoprenu, aby vylovil vodní želvy,

které musely absolvovat pravidelné kontrolní vyšetření, a já to fotil. Za jediným oblíbeným zvířátkem tedy nechodím.

Kolikátá že jste nejlepší zoologická zahrada na světě?

Zoo Praha dlouhodobě fi guruje v první desítce na světě. Naposledy jsme byli pátí z opravdu velkého množství hodnocených zoo. To je skvělé. Těší mne zejména, že jsme v těsné blízkosti vskutku špičkových zoologických zahrad, které jsou na území velmi bohatých států. Například zoo v San Diegu, která je dlouhodobě první.

Kdo a jak určuje pořadí?

Jedná se o žebříček renomovaného serveru TripAdvisor, což je americká internetová stránka věnovaná cestování a turismu, jejíž obsah vytvářejí sami uživatelé z celého světa. Jejich názory a hlasy se přepočítávají určitým algoritmem, který pak vytváří celkové pořadí. Server vypracovává žebříček i jiných turistických cílů, nejen zoologických zahrad.

Čím si podle Vás Zoo Praha své postavení zasloužila?

Začíná to tím, že leží v krásném prostředí Trojské kotliny, částečně u Vltavy, cástecne na skalním masivu a v polohách nad ním. Dále je to dané odchovy zvířat, tím, jakým způsobem jsou prezentována a urcite i službami. Myslím, že je to součet toho všeho a výsledek celého sedmaosmdesátiletého vývoje pražské zoo.

Co nesmí kvalitní zoologické zahradě chybět?

V dobré zoologické zahradě je nejdůležitější welfare zvířat, což by se dalo popsat jako jejich životní pohoda a stav fyzické a psychické harmonie s prostředím. Musí se dbát na to, aby všechna zvířata byla v co nejlepších podmínkách a aby se cítila skutečně dobře. To je podle mne základním parametrem dobré zoologické zahrady. Z hlediska návštěvníka je samozřejmě nejdůležitější to, jak daná zoo zvířata prezentuje a zda mu nabízí i další služby, aby do ní rád chodil. Zoo Praha je známá i svými záchrannými projekty. Které to aktuálně jsou? Chováme u nás řadu výjimečných druhů, a to se zřetelem na jejich stupeň ohrožení v Červené knize Mezinárodního svazu ochrany přírody, na zapojení do záchovných programů Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií, ci z hlediska vedení jejich evropských či světových plemenných knih. Na to je navázána celá řada záchranných projektů….

…celý rozhovor na str. 6

Květen 2018

• Čím žije Praha 6

• ZOO Praha chová 686 druhů zvířat –

rozhovor s Miroslavem Bobkem

• Výstavní projekt NAŠE FRANCIE

umožňuje pokračovat v dialogu

našich kultur

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Laglerové

• Železní páni navštíví 5. Středověké slavnosti

v Břevnově

• Malý Louvre – Galerie Kuzebach vystavuje

díla Martina Janeckého

• Moje vzpomínky na Vokovice a

Veleslavín (II. část)

duben 2018

veleslavin39@veleslavin39.cz — Sat, 31 Mar 2018 22:00:00 +0000

Rozhovor s místostarostkou Evou Smutnou

JE TŘEBA NACHÁZET CESTU PŘIJATELNOU PRO VŠECHNY I. část

Ing. arch. Eva Smutná, FEng., je místostarostkou Prahy 6, odpovídá za oblast strategického rozvoje a památkové péče a výstavnictví. Působila v Útvaru hlavního architekta hl. m. Prahy (později ÚRM, dnes IPR Praha). Profesní zkušenosti s městským urbanismem má i ze zahraničí, několik let žila v Německu. Náš osobní rozhovor byl velmi dlouhý, a přesto jsme se v něm ani zdaleka nedotkli všech aspektů strategického rozvoje Prahy 6 a projektů s ním souvisejících. Kdo by chtěl získat detailnější informace o významných dopravních stavbách či o velkých rozvojových územích na Šestce, může strávit celé hodiny např. na internetových stránkách www.praha6.cz/strategicka-uzemi-stavby, nebo na www.praha6.cz/uzemni_planovani. Následující text je proto výběrem z možných témat, s komentářem vzniklým ve volné debatě.

S jakými tramvajovými tratěmi je výhledově počítáno?

Tramvaje jsou velmi efektivním a ekologickým hromadným dopravním prostředkem a do Prahy jednoznačně patří. Jejich rozvoj by měl dle mého názoru navázat a zkušenosti z jiných evropských měst

a měly by mít přirozené pokračování do příměstských oblastí jako např. německý S bahn. Prozatím je známa snaha vedení hlavního mesta o prodloužení tratě na sídliště Dědina a pak dále přes Dlouhou Míli až na letiště, další trať by měla vést do Suchdola a také na Strahov. Na poslední dvě tratě již běží projednávání změn územního plánu.

Vím, že obyvatelé sídliště Dědina protestovali, že jim trať zabere místa k parkování. To je vyřešené?

Parkovací dům, který má tato místa nahradit, je již vysoutěžený. Díky novele stavebního zákona by mohlo i pokročit a zrychlit stavební řízení. Podél Vlastiny ulice, kde je dnes nevzhledné parkoviště,

prověřujeme umístění jakýchsi polozapuštěných parkovacích bloků v terénu, které by formou ozelenění rozšířily obytný parter a zároveň sídliště zvukově odclonily. K tomu by se mohly přidat i nové prostory pro veřejnou vybavenost, které tam schází.

Na Strahov by byla vedena tramvaj z Břevnova?

Ano. Měla by nahradit autobusy, které dnes jezdí ze Strahova na Vítězné náměstí a přispět tak nejen k jeho zklidnění, ale i k větší ochraně obyvatel zejména na třídě Milady Horákové, Patočkově či Svatovítské, ale i území Malovanky před vznikem imisí z motorové dopravy. Rovněž tramvaj do Suchdola by nahradila autobusy, které podstatně zatěžují jak Vítězné náměstí, tak území kolem třídy Jugoslávských partyzánů a Podbabská.

Kde by tramvaje na Strahově končily?

Předpokládá se, že by to bylo někde v prostoru dnešní autobusové smyčky. Teprve se bude zpracovávat urbanistická studie, která bude podkladem pro změnu územního plánu pro velké rozvojové území

Strahova, a ta by to místo měla přesně definovat, stejně jako řešit toto území koncepčně jako celek. Dnes je to trochu jako horký brambor. Město neví, co se strahovským stadionem, víceméně jej nechce

a uzavřelo na jeho využití přes 200 nájemních smluv, bohužel, objekt postupně chátrá. Já si ale myslím, že by ho mělo chtít, že je tato stavba nejen světovým unikátem z éry funkcionalismu, ale také velmi strategické území. Rošického stadion v předešlých týdnech nabídla fotbalová federace městu k odprodeji, to ho ale také nechce. Praha 6 žádá magistrát, aby tato území opět odkoupila, dokud nebude celé území Strahova stabilizované a nebude jasné jeho využití. Město by mělo rozvojová území mít vždy pod kontrolou a ve svých rukách a až po jejich stabilizaci by mohlo dojít k prodeji jednotlivých částí s přesně danými funkcemi. V zahraničí v podobných případech většího nevyřešeného území město všechny pozemky skoupí, vyprojektuje a opět rozprodá s přesnými specifi kacemi…

…celý rozhovor na str. 6

Duben 2018

• Čím žije Praha 6

• Je důležité nacházet cestu přijatelnou

pro všechny – rozhovor

s Evou Smutnou (II. část)

• Převozníkův prám – Světový den vody 2018

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Hiršlova

• Knihy v pohybu – Nejkrásnější české knihy

roku 2017

• Sedí a pozoruje beruško – V galerii začala

výstava ROK PSA

• Moje vzpomínky na Vokovice a Veleslavín

březen 2018

veleslavin39@veleslavin39.cz — Thu, 01 Mar 2018 00:00:00 +0000

Rozhovor s místostarostkou Evou Smutnou

JE TŘEBA NACHÁZET CESTU PŘIJATELNOU PRO VŠECHNY I. část

V současné době je kvůli akci sqqatterů mediálně známá Šatovka. Jak je možné, že tento objekt je tak dlouho prázdný a nevyužívaný?

Už bývalé vedení Prahy 6 mělo zájem se Šatovkou, která je hl. m. Prahou svěřena do majetku městské části, pracovat. Byly diskutovány projekty v několika variantách a zároveň byla podána žádost na změnu územního plánu. Za normálních okolností se změna územního plánu projednává zhruba dva roky. A změna u Šatovky je projednávána už sedm let! Tak dlouhá doba projednávání přináší městské části obrovské problémy i fi nanční ztráty. Po nějakou dobu bylo možné ponechat stavbu ještě funkční, ale pak už bylo třeba objekt vyklidit a být připraveni rychle zareagovat na schválenou změnu a s ní spojené využití území. Do objektu tak městská část již nemohla vkládat další prostředky, protože by to byla zbytečně vynaložená investice. Jenže schválení územní změny na hlavním městě stále neprobíhalo. To je špatně, a je třeba říci, že je to vina gesčně odpovědných politiků magistrátu. Podle posledních informací by mělo konečně dojít k projednání na březnovém jednání zastupitelstva hl. m. Prahy.

A záměr je jaký?

Pozemky nám jsou hlavním městem svěřeny pro sociálně-zdravotní účel. Tedy např. bydlení pro seniory, jež by zahrnovalo i další služby, které by vycházely z nejnovějších poznatků a nabídky seriózních

poskytovatelů a dodavatelů v této oblasti.

Jaké další významné projekty čekají Prahu 6 v nejbližší době?

Významný sociální projekt připravujeme v trojdomí v Šolínově ulici. Připravujeme celkovou rekonstrukci polikliniky Pod Marjánkou. To jsou dvě největší investice. Dále zde máme projekty dvou mateřských škol

ve Vokovicích. Ta menší z nich je ve fázi realizace, u té větší již proběhla architektonická soutěž a vítězný návrh jistě bude mít v dohledné době projektovou dokumentaci a platné stavební povolení. Tato

Rada městské části převzala po té minulé i projekt výstavby mateřské školy při základní škole v Bílé, ale rozšíření původního projektu a výrazné navýšení rozpočtu se setkalo s nesouhlasem vlastníků okolních

nemovitostí a jedné občanské iniciativy. Ta poukazuje na nepřijatelnost projektu jak z hlediska jeho umístění v území, tak na jeho nevhodnost z hlediska pedagogického, i z důvodů nepřijatelnosti návrhu

z hlediska dětské psychologie a psychiatrie. Z vývoje této věci lze usoudit, že tento projekt současná Rada nedokončí.

…celý rozhovor na str. 6

Březen 2018

• Čím žije Praha 6

• Je důležité nacházet cestu přijatelnou

pro všechny – rozhovor

s Evou Smutnou (I. část)

• Duši stromů osvobozuje jaro

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Lindeleyova

• Jedno malé pivo Aki Kaurismäkiho

• Bílá stopa na zelené louce

• Umění a čas pohledem knih

• 24. břevnovský masopust

únor 2018

veleslavin39@veleslavin39.cz — Wed, 31 Jan 2018 23:00:00 +0000

TAJEMSTVÍ RODOPISU

rozhovor s genealožkou Helenou Voldánovou (II. část)

Pro Helenu Voldánovou byla vždy největším koníčkem historie. Bavilo ji vyhledávání rodopisných údajů a pramenů, a tak se stala aktivní členkou České genealogické a heraldické společnosti v Praze. Po několika letech svého koníčka spojila sprofesí, když vroce 2003 založila vlastní firmu a začala se rodopisným bádáním věnovat na plný úvazek. Postupně se vypracovala mezi prední odbornice a propagátorky genealogie u nás. Spolupracuje často s médii, podílela se mimo jiné i na tvorbě obou řad cyklu České televize Tajemství rodu, kde působila jako odborná poradkyně v oblasti rodopisu.

Pod pojmem rodokmen si každý představí košatý strom se jmény přímých předků, s jakým se můžeme setkat na mnohých zámcích a hradech. Jak vlastně vypadá správný rodokmen?

Ve tvaru stromu se kreslí rodokmen přímé linie (po otcovském příjmení), kde je manželská dvojice a jejich děti. Kořeny stromů tvoří nejstarší předci, větvičky tvoří nejmladší potomci. Velmi košatý strom pak můžeme znázornit, když vyhledáme všechny větve rodu nesoucí dané příjmení, tedy od synů a neprovdaných dcer. Rozrod se kreslí, když chceme znázornit všechny pokrevní potomky od jedné vybrané osoby. Vývod z předků, který vídáme na hradech a zámcích s krásnými erby, znázorňuje manželské páry v určeném počtu od vybraného potomka.

Dříve bylo nutné pátrat přímo v archívech,v jednotlivých matrikách, soupisech a dalších archivních materiálech. Dnes se postupně všechno digitalizuje. Týká se to i těchto archivních záznamů?

Digitalizace matrik v archivech bude do dvou let zcela dokončena. Digitalizují se i staré mapy, vzácné listiny, sčítání obyvatel, obecní a mestské kroniky, evidence obyvatel, vojenské záznamy, školní matriky a kroniky, gruntovní knihy, urbáře…

Lze tedy po internetu z pohodlí domova získat všechny informace, které genealogové potřebují pro sestavení rodokmenu?

Za pár let to jistě půjde. V rámci Evropy jsme na tom velice dobře s počtem takto zpřístupněných archiválií. Zatím ale ještě částečně musíme osobně navštevovat archivy. Pro amatéra patrně není jednoduché se ve všech údajích a informacích vyznat.

Jaké specifi cké znalosti a zkušenosti je třeba mít pro orientaci ve starých záznamech?

Vše se dá naučit. Je třeba znát historii, vývoj vrchnostenské a státní správy, ale třeba i lidové zvyklosti. Seznámit se s vedením matrik a uspořádáním archivních materiálů. Velkou pomůckou pro vyhledání archiválií je archivní vyhledávac na stránkách Ministerstva vnitra, kam archivy patří.

…celý rozhovor na str. 6

Prosinec 2017

• Čím žije Praha 6

• Tajemství rodopisu – II. část

rozhovoru s Helenou Voldánovou

• Obrazy jako externí paměť

• Historické osobnosti v názvech ulic

Praha 6 – U Matěje

• Program divadel Semafor a S+H

• Definice krásy celku – s Miroslavem

Laštovkou o koncertní

řadě Břevnovská nokturna

• Zásah býčího oka – malá torpéda

typu steel nebo soft