Ročník 2016 – Veleslavín 39

prosinec 2016

veleslavin39@veleslavin39.cz — Thu, 01 Dec 2016 00:00:00 +0000

LETIŠTĚ VÁCLAVA HAVLA PRAHA – NÁŠ SOUSED

Rozhovor s tiskovou mluvčí letiště Marikou Janouškovou (2. část).

Kolik leteckých společností využívá služeb Letiště Praha?

V letní sezóně 2016 létalo na Letiště Václava Havla Praha 64 dopravců, kteří nabízeli přímá spojení do rekordních 145 destinací po celém světě.

Prý se v Ruzyni dá přistávat takřka naslepo i při velmi omezené viditelnosti. Je to pravda?

Většina dopravních letadel využívá pro přistání tzv. systém přesného přístrojového přiblížení neboli ILS (Instrument Landing System). Ten umožňuje letadlo přesně navést po sestupové rovině až do konečné fáze přistání i při špatné viditelnosti. Pilotům tak poskytuje velmi přesnou informaci jak o vertikální, tak o horizontální poloze letadla. Systémy na Letišti Václava Havla Praha umožňují přistání i při minimální dráhové dohlednosti 50 metrů. V praxi to znamená, že pokud má letadlo patřičné vybavení a posádka dostatečnou kvalifi – kaci, pak u nás mohou bezpečně přistávat i při velmi omezené viditelnosti.

Jaké největší stroje zde přistávají?

Od května letošního roku k nám pravidelně na přímé lince Dubaj-Praha létá největší současný dopravní letoun pro přepravu cestujících, a to Airbus 380. Největší počet cestujících, které tento stroj z Prahy na jednom letu přepravil, byl letos 623 lidí. Pravidelným operováním tohoto typu letadla jsme se zařadili mezi prestižní skupinu evropských letišť, kam tyto největší stroje létají. Druhým největším letadlem, které můžete na Letišti Václava Havla Praha pravidelně potkat, je Boeing 747-800 nazývaný jaké Jumbo.

Jaké je naopak nejmenší letadlo, které použilo Ruzyni?

Letiště Václava Havla Praha je veřejné mezinárodní letiště, které mohou využít prakticky jakákoliv letadla při dodržení předepsaných předpisů. Letadla evidujeme podle maximální vzletové hmotnosti. Spodní hranice je nastavena na 1 tunu, ve které evidujeme například letadla jako je Zlín Z43, Cessna 150 či ultralehké letadlo Echo P92.

Létají z Ruzyně také soukromá letadla?

Pražské letiště mohou a samozřejmě využívají i soukromá letadla. V oblasti tzv. General Aviation bylo letos v období od ledna do srpna realizováno 8 051 startů a přistání.

Vždycky mě zajímalo, jak probíhá odbavení pasažérů malých soukromých letadel. Jaký mají režim?

Odbavení cestujících soukromých letadel se výrazně neliší od režimu klasického cestujícího. I v tomto případě standardně probíhá odbavení cestujících i jejich zavazadel, bezpečnostní či pasová kontrola. Jsou však odbavovány na jiném terminálu, celá procedura odbavení je díky výrazně menšímu počtu

cestujících výrazně kratší. Není tedy problém, když cestující dorazí například jen několik desítek minut před samotným odletem. Soukromé lety se také neřídí pevnými letovými řády, a tak nebývá problém čas odletu přizpůsobit dle požadavků cestujících.

…celý rozhovor na str. 6.

Prosinec 2016

• Čím žije Praha 6

• Letiště Václava Havla Praha – náš soused –

rozhovor s Marikou Janouškovou (2. část)

• Od nemoci ke zdraví – záchranář

Lukáš Mráček (2. část)

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Rejchova

• Den válečných veteránů píše nové kroniky

minulého času

• Za plotem vzplanou šepoty

• Není trouba jako trouba

listopad 2016

veleslavin39@veleslavin39.cz — Tue, 01 Nov 2016 00:00:00 +0000

LETIŠTĚ VÁCLAVA HAVLA PRAHA – NÁŠ SOUSED

Rozhovor s tiskovou mluvčí letiště Marikou Janouškovou (1. část)

Představte, prosím, Letiště Praha a všechny jeho charakteristiky…

Letiště Praha, a. s., je dceřinou společností Českého Aeroholdingu a zároveň jeho nejvýznamnějším aktivem. Naším hlavním posláním je efektivně a bezpečně provozovat mezinárodní civilní Letiště

Václava Havla Praha, pečovat o jeho růst, přispívat k trvalému rozvoji civilní letecké dopravy v České republice, udržet jeho dostupnost pro širokou veřejnost a umožňovat klientům cestovat moderním,

rychlým a komfortním způsobem. Organizujeme a řídíme provoz na letišti a aktivně se podílíme na rozvoji leteckých spojení, přidělujeme letištní kapacity jednotlivým leteckým společnostem a zajišťujeme pronájem prostor letiště ke komerčnímu využití. Dále poskytujeme služby např. v oblasti parkování či gastronomie. Nabídku služeb neustále rozvíjíme a modernizujeme, což dokazuje i řada ocenění, které pražské letiště sbírá. Podle výsledků mezinárodní asociace IATA je Letiště Václava Havla Praha jedním z nejvíce se rozvíjejících letišť světa. V roce 2015 jsme vyhráli celosvětové prestižní ocenění World Route Marketing Award, kde kvalitu naší práce hodnotily samotné letecké společnosti. Zároveň jsme dosáhli

na druhou příčku mezi evropskými letišti v prestižním mezinárodním průzkumu Mezinárodní rady letišť (ACI), který hodnotí úroveň kvality služeb. Velmi si této zpětné vazby vážíme a je pro nás závazkem

i do budoucna.

Kolik má letiště terminálů a jak jsou rozděleny?

V současné době vlastníme tři terminály – Terminál 1 je určen pro lety mimo schengenský prostor, Terminál 2 zase pro lety v rámci Schengenu. Terminál 3, který se nachází v areálu starého letiště, je využíván primárně pro soukromé lety.

Kolik cestujících prošlo letištěm za loňský rok? Jaký je výhled letos?

V loňském roce jsme přepravili přes 12 milionů cestujících, což bylo v meziročním srovnání téměř o 8 % více. Přitom na letištích v Evropě se průměrný růst pohyboval kolem 5 %, takže jsme v Praze byli výrazně úspěšnější. Stejným tempem se počet odbavených cestujících zvyšuje i v letošním roce. Za prvních devět měsíců letošního roku dosáhl navýšení o dalších 7 %. Pokud tento trend udržíme i do konce roku, stal by se pro nás rok 2016 historicky nejúspěšnějším vůbec. Snažíme se letecké dopravce aktivně motivovat k tomu, aby zaváděli nová přímá spojení, navyšovali počty letů a nasazovali větší typy letadel na stávajících linkách, jakož i efektivněji využívali kapacity letiště. K těmto účelům slouží nový pobídkový program, který funguje od letní sezóny 2015. Od zahájení platnosti nové podoby programu slevových pobídek pro aerolinky již Letiště Praha motivovalo k příchodu na český trh 12 nových dopravců a zahájení provozu 50 nových pravidelných linek včetně letů do 38 nových nebo obnovených destinací. To považuji za obrovský úspěch i v celosvětovém měřítku.

Letiště slouží také k nákladní přepravě. Kolik nákladu bylo vloni a letos odbaveno?

Také tato oblast zaznamenala významný meziroční nárůst. Za první pololetí letošního roku bylo přepraveno přes 33 000 tun nákladu, což je o 42,6 % více než za stejné období loňského roku. Do celkového výsledku nákladní dopravy se projevily nejen kapacity nových dopravců UPS a Qatar Cargo, ale i dokládka cargem na nové lince do Pekingu nebo navýšení kapacit na lince do Soulu…

…celý rozhovor na str. 6.

Listopad 2016

• Čím žije Praha 6

• Letiště Václava Havla Praha – náš soused –

rozhovor s Marikou Janouškovou

• Od nemoci ke zdraví – záchranář

Lukáš Mráček

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Pětipeského

• Hudba stále žije – s Iljou Šmídem

o nutnosti rozvíjet a bránit kulturní tradice

• Poslední z romantiků – bludičky jako malá

slunce ve skle Pavla Trnky (2. část)

• Karlova kolébka

• Tvar se sklem nachází společnou řeč –

Ondřej Strnadel vystavuje

v galerii Kuzebauch

říjen 2016

veleslavin39@veleslavin39.cz — Sat, 01 Oct 2016 00:00:00 +0000

Rozhovor s generálním sekretářem Českého olympijského výboru Petrem Graclíkem o českém olympijském hnutí a jeho projektech.

Petr Graclík je absolventem Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Reprezentoval Českou republiku v biatlonu a byl trenérem biatlonového reprezentačního družstva B. Před svým působením v ČOV rovněž vykonával funkci generálního sekretáře Svazu lyžařů ČR.

Můžete stručně představit historii a současnost Českého olympijského výboru?

Historie Českého olympijského výboru sahá až do 19. století, založen byl 18. května 1899, jeho prvním předsedou byl Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, který byl velmi činný i v mezinárodním dění. Češi se od samého počátku novodobé olympijské historie podíleli na utváření olympismu. Stejně jako tehdy i dnes se snažíme hlavně rozvíjet a šířit olympijské ideály a zabezpečovat účast České republiky na olympijských hrách. Vedle toho však pracujeme na řadě projektů, jejichž cílem je zlepšit postavení sportu ve společnosti a přístupu lidí k němu. V rámci našich aktivit se snažíme lidem ukázat, že

sport by měl být součástí jejich zdravého životního stylu, protože se díky němu budou cítit lépe, proaktivně zapracují na prevenci civilizačních chorob a protože jim pomůže i v dalších oblastech života. Nejde o to, že ze všech dětí by měli vyrůst vrcholoví sportovci. Vždyť třeba i pro špičkové lékaře je fyzická kondice základem k tomu, aby mohli vykonávat své povolání.

Jak je ČOV financován?

Vedle financování ze státních dotačních programů prostřednictvím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy využívá ČOV příjmy také ze svých marketingových aktivit prostřednictvím České olympijské, a.s., kterou ze 100 % vlastní. Další příjmy jsou alokovány ze strany Mezinárodního olympijského výboru nebo konkrétní granty z Olympijské Solidarity pro sportovní svazy na přípravu, vzdělávání trenérů, zahraniční stáže a kempy atd. V letech 2013 – 2016 byl ČOV rovněž příjemcem darů z loterijních společností zabývajícími se kurzovními sázkami, stíracími losy a číselnými loteriemi dle novely loterijního zákona. Všechny tyto prostředky směřují do sportovního prostředí na projekty a podporu svazů a střešních organizací pro práci s mládeží do juniorského věku.

Nedávno skončily letní olympijské hry v Rio de Janeiru. Jak hodnotíte výkony českých sportovců?

Velmi dobře. Jsem přesvědčený o tom, že úplně každý člen týmu podal maximální výkon, který v daný okamžik podat mohl. Ne každý může získat medaili, vždy je třeba se na výkony podívat v souvislostech.

Velmi si vážím toho, jaká v Riu vznikla mezi českými sportovci parta, jak se navzájem podporovali a fandili si. Přenesli si to mimochodem i na nedávné přijetí prezidentem republiky na Pražském hradě,

kde se opět celá výprava z Ria mohla setkat a zavzpomínat.

…celý rozhovor na str. 6.

Říjen 2016

• Čím žije Praha 6

• Rozhovor s Petrem Gracílkem

• Zastávka volný čas / Vypich 2016

• Od nemoci ke zdraví – Mimořádné

události v nemocničním prostředí (2. část)

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Šolínova

• Hudba přichází za nimi – začal 2. ročník

koncertního cyklu Břevnovská

hudební setkání

• Poslední z romantiků – bludičky jako malá

slunce ve skle Pavla Trnky (1. část)

• Jak su budu hrát – Morální kocovina,

Bublifuk a jiné songy Dana Vertíga

zazní na Šesťáku

září 2016

veleslavin39@veleslavin39.cz — Thu, 01 Sep 2016 00:00:00 +0000

Rozhovor s Františkem „Čuňasem“ Stárkem

Byl významnou postavou československého undergroundu a stejně tak je dnes nepřehlédnutelný díky svému charisma a nekompromisním názorům, na kterých si trvá stejně jako na dlouhých vlasech. Strach o svobodu, které plíživě ubývá, ho zvedá z badatelské židle a vede ho, aby se ucházel o tu senátorskou.

Býváte označován jako disident. Vy to ale nemáte moc rád, proč?

Disidentství je klišé z dob komunismu. Kdo se aktivně postavil proti režimu, tomu se říkalo disident. Nepoužívám ho rád, protože mne nevystihuje. Disident je pro mne odpadlík, ale já žiju úplně kontinuálně. Od 13ti let je mojí generální linií být napravo a jít mimo hlavní proud…

Nicméně strávil jste tři a půl roku v komunistickém kriminále, takže disident jste…

Poprvé jsem byl odsouzen ve známém procesu s The Plastic people of the Universe jako jeden z těch, kteří organizovali činnost českého undergroundu. Ten proces dal do pohybu společenské hnutí, které později vytvořilo Chartu 77. Zbylé dva procesy, to bylo

regulérní účtování s časopisem Vokno. Zavřeli mne jen za to, že jsem si dovolil vydávat svobodné noviny. Od roku ´81 jsem odseděl dva a půl roku. Napodruhé, v roce ´89, když už režim mlel z posledního, tušil jsem, že to neodsedím celé.

Co komunistům na časopisu Vokno vadilo?

To, co na všem nezávislém. Tím, že jsme si to sami vydávali, distribuovali i sami rozmnožovali, neměli jsme žádné bariéry ve vyjadřování. Žádné téma nebylo tabu, zatímco komunistická propaganda z tabu žila. O něčem se nesmělo mluvit, o něčem jenom určitým způsobem, a to všechno jsme bořili. Hlavním mottem bylo bořit informační blokádu. I proto mne dnes rozčilují věci jako snaha omezovat svobodný

internet nebo regulovat, kdo k němu má mít přístup. Navíc mám pocit, že i ve veřejnoprávních médiích už začíná mít rozhodující slovo jen několik málo oligarchů, podobně jako tomu bylo v minulosti.

Bojem za svobodu projevu jste známý. Měl jste to tak „odjakživa“?

Asi ano, začalo to dlouhými vlasy, o které jsem od šesté třídy bojoval s učiteli i s rodiči. To mě postavilo do role bojovníka za něco, co mi jiní zakazují.

…celý rozhovor na str. 6.

Září 2016

• Čím žije Praha 6

• Rozhovor s Františkem

„Čuňasem“ Stárkem

• Veleslavínská Sonatina VI.

• Od nemoci ke zdraví – Mimořádné

události v nemocničním prostředí

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Březovského

• Světový kongres básníků

• Synové světla T3 – Galerie Makráč

• Zrodil se nový časopis: Material Times

červenec 2016

veleslavin39@veleslavin39.cz — Fri, 01 Jul 2016 00:00:00 +0000

Rozhovor se známým hercem, textařem a hudebníkem.

Václav Kopta se narodil 21. června 1965. Je synem textaře Pavla Kopty a vnukem spisovatele Josefa Kopty (např. Hlídač č. 47). Za manželku má herečku Divadla pod Palmovkou Simonu Vrbickou, s níž se seznámil už na konzervatoři. Mají spolu dcery Františku a Janu. V raném mládí se prý chtěl stát řidičem autobusu, ale nakonec vystudoval hudebně-dramatický obor na pražské konzervatoři. Jako sedmnáctiletý dostal jednu z hlavních rolí ve fi lmu Sněženky a machři, která jeho kariéru ovlivnila i později ve zralém věku, protože volné pokračování Sněženky a machři po 25 letech bylo rozhodujícím impulsem k současnému Koptově hereckému boomu. Třicet let byl stálým členem divadla SEMAFOR, vedle toho psal písňové a muzikálové texty a jako pianista hrál i v několika kapelách (např. Bluesberry).

Dnes Václav Kopta patří k neobsazovanějším seriálovým hercům a účinkuje také v několika muzikálech a divadelních představeních. Jedním z nich je i Večer tříkrálový v rámci Letních Shakespearovských slavností, po jehož noční zkoušce jsme ráno dělali náš rozhovor. Proto moje první otázka nebyla položena pouze ze zdvořilosti.

Jak jste se dnes vyspal?

Málo. Noční zkoušky na Pražském hradě jsou tou nejtvrdší daní za sladké léto strávené na Purkrabství. Když máte celé dny program, který není možné upravit, tak v čase, kdy se doma rodina chystá ke

spánku a slyším zurčení sprchy u svých blondýn, já odjíždím na Hrad. A v době, kdy se ukládají do hajan, klepu na hradní bránu, aby mi stráž otevřela a vpustila na občanku dovnitř. Je to trochu bizarní

a musím říci, že noční zkoušky patří k nemnoha negativům tohoto projektu. Ale nedá se nic dělat.

V Letních Shakespearovských slavnostech na Pražském hradě se objevujete od roku 2013. V jakém to bylo představení a kterou roli jste hrál?

Poprvé jsem se objevil ve Snu noci svatojánské v roli jednoho z řemeslníků, pana Píšťaly, kterého režie umělecké dvojice Skútr pojala jako jakéhosi hudebního glosátora, jenž celou hru doprovází zpěvem a jakousi volnou improvizací na klavír. Toto představení se hraje už čtvrtou sezonu i letos, a to nejen v Praze, ale hostujeme i v Ostravě, v Brně a v Bratislavě. Máme za sebou i Zvolen, Loket a Ústí nad Labem. Jak vidíte, Shakespearovské slavnosti už nejsou doménou jenom hlavního města.

Co dále hrajete na Slavnostech v letošním roce?

Letos budu ve dvou představeních a v jednom kole. Ke Snu přidávám i Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, hraju zde postavu Tobiáše Říhala. Když mě na tuto roli lákali, zdálo se mi, že zahrát si takového

bonvivána nebude nic velkého, ale pak jsem zjistil, že je to docela kláda.

…celý rozhovor na str. 6.

Červenec 2016

• Čím žije Praha 6

• Patriot Václav Kopta – rozhovor se známým

hercem, textařem a hudebníkem

• Veleslavínská Sonatina V.

• Od nemoci ke zdraví – Zdravá nemocnice

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Adamova

• Ve stínu kláštera, Hradčanům na dohled

• S Vladimírem Uhlíkem o Austrálii

a jiných věcech

• Otevírání nových světů

červen 2016

veleslavin39@veleslavin39.cz — Wed, 01 Jun 2016 00:00:00 +0000

Rozhovor se spisovatelem Vratislavem Maňákem

Spisovatel Vratislav Maňák se narodil roku 1988 ve Stříbře a literární tvorbě se začal věnovat již na gymnáziu. Vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd UK. Pracuje v České televizi jako redaktor zpravodajského webu ČT24.

Povídky publikoval v časopisech Host, Plž nebo Tvar. Jeho knižní prvotinou byla sbírka povídek Šaty z igelitu, za kterou v roce 2012 obdržel Cenu Jiřího Ortena, určenou nejlepšímu mladému autorovi do třiceti let.

Maňák se věnuje i tvorbě pro děti. Za secesní pohádku ze starého Rakouska Muž z hodin byl v roce 2015 nominován na Magnesii Literu a příběhy, napsané pro rozhlasového Hajaju, vydal knižně jako Expedice z pohlednice. Dětem je určena i lyrická pohádka O Nebesáři, která je už přichystána k tisku.

Jeho nejnovější kniha je opět pro dospělé, jmenuje se Rubikova kostka a na pulty knihkupců přijde na podzim.

V roce 2012 jste za svoji knihu třinácti povídek Šaty z igelitu získal prestižní Cenu Jiřího Ortena. Co pro Vás toto ocenění znamenalo osobně a jaké místo má ve Vaší literární kariéře?

Kariéra je možná zbytečně silné slovo, pořád mám pocit, že jsem těsně za startovní čárou, ono to vzhledem k mému věku asi ani nemůže být jinak. Cena Jiřího Ortena, když zůstanu u sportovního příměru, byl takový startovní výstřel. Tehdy mi udělala velkou radost a bral jsem ji jako signál, že jsem

se v českém literárním provozu neobjevil úplně omylem, místo abych se stal třeba modelářem nebo food-blogerem. Tím samozřejmě nechci Ortenovu cenu nijak snižovat, vážím si jí, jen bych ji nerad přeceňoval. Literatura je o knížkách, ne o metálech.

Mají povídky obsažené v této sbírce nějaké společné téma nebo motiv? Kde jste k nim načerpal inspiraci?

Mají, co povídka, to jiná podoba lidské samoty. Nedá se ale ř íct, že by měly i společný inspirační zdroj, rodily se různě. Dost často jako podnět zafungoval – a to se mi děje dodnes – zaslechnutý útržek rozhovoru, jedna pěkná zvučná věta nebo třeba i jediné slovo, které v hlavě vyvolalo asociaci a kolem

ní se začal rodit příběh. Tak to bylo třeba už u úvodní povídky Řev závojnatky o trpkostech odvržené milenky, kde mi na samém začátku stačilo právě slovo „závojnatka“ a představa povlávajícího županu.

Věnujete se i tvorbě pro děti. Secesní pohádka Muž z hodin byla nominována na Magnesii Literu za knihu pro děti. Příběh je označován jako jeden z prvních českých příspěvků k žánru steampunk. Můžete to blíže osvětlit?

Steampunk je takový „retro-žánr“ a v jedné větě by se dal popsat jako vize budoucnosti, která se neuskutečnila. Příběhy se tak odehrávají ve světě, kde všechna technika funguje jenom na principech mechaniky a páry a které vypadají jako z verneovek, i když je autoři píšou až dneska. Asi nejznámější

příklad je román Zlatý kompas od Phillipa Pullmana, podobné rysy se ale dají najít i ve filmech Tima Burtona. Pokud jde o Muže z hodin, tak ten žánrově čistý není, přece jenom se pořád jedná v první řadě o pohádku, od steampunku si ale půjčuje typické motivy: železnici, ozubená hodinová kolečka, nebo

podivné přístroje, jako je sukně s funkcí padáku…

…celý rozhovor na str. 6.

Červen 2016

• Čím žije Praha 6

• Slovo je mocná zbraň – rozhovor s

Vratislavem Maňákem

• Od nemoci ke zdraví – rozhovor s

vedoucím fyzioterapeutem ÚVN

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Hošťálkova

• Holubi, stateční chovatelé a

povídačky o krahujci

• Vodováhy/Spirit levels existují na

všech stupních vývoje

• Scarborough revisited

květen 2016

veleslavin39@veleslavin39.cz — Sun, 01 May 2016 00:00:00 +0000

Rozhovor s Ivanem Benetkou

Co Vás přivedlo k modelům vlaků?

Vláčky, resp. modelová železnice jako taková, mě v podstatě provází už od mala. Podobně jako řada mých vrstevníků i já jsem někdy kolem roku 1968 obdržel od rodičů první elektrický vláček ve velikosti TT. Modelová železnice byla v 60. a 70. letech na vrcholu slávy, doma ji měl snad každý kluk, alespoň podle toho co si vzpomínám. Vláčky tehdy znamenaly vrchol technické dokonalosti, obdiv k funkčním miniaturám byl tenkrát obdivuhodný. Zatímco postupem času mnohé tato záliba opustila, já jsem jí zůstal věrný. Vláčky mě baví dodnes.

Máte nějaký osobní vztah také k „velké“ železnici?

Modely vláčků jsou s velkou železnicí pochopitelně přímo svázané. Výrobci se vždycky snažili, aby jejich modely co možná nejvíce odpovídaly reálným předlohám. Takže zajímáte-li se podrobně o modelovou železnici, musíte mít kladný vztah i k železnici skutečné. A nejen to. Chcete-li postavit realistický model kolejiště, musíte znát detailně zákonitosti i pravidla skutečného provozu.

Existují stále kdysi nejrozšířenější velikosti modelů N, TT, H0 a 0?

Ano, tyto velikosti stále existují a stále patří k těm nejrozšířenějším. Seznam velikostí si můžeme i doplnit. Písmenem G jsou označovány modely tzv. zahradních železnic. Dlouhou dobu patřila mezi nejmenší velikost Z – poměr zmenšení 1:220, s rozchodem kolejí 6 mm. Poslední dobou získává na popularitě (i když pouze okrajově) velikost označována písmenem T. Tyto modely jsou oproti skutečnosti

zmenšeny 460x, rozchod koleji činí pouhé 3 mm, přesto jsou modely plně funkční. Vyráběny jsou pochopitelně v Japonsku, které je svou miniaturizací pověstné. Ve snaze usnadnit návštěvníkům Domu

vláčků orientaci ve velikostech, měřítcích a rozchodech, připravujeme pro ně informační panel, který by názorně a přehledně uváděl vše na pravou míru. Zájemce o toto hobby zde dostane také informaci, jakou minimální plochu potřebuje v dané velikosti ke stavbě malého kolejiště. Pro názornost chceme i některá

opravdu malá kolejiště vystavit v naší expozici. Třeba budou inspirací pro ty, kteří si zatím nebyli jistí, zda mají pro svou tvorbu dostatek prostoru.

Kdy jste Dům vláčků otevřeli a proč právě v Praze 6 na Petřinách?

Dům vláčků jsme otevřeli 15. listopadu minulého roku. I když jeho investor pochází ze Zlína, od samého začátku byl projekt svázán s Prahou. V žádném jiném městě nenajdete potřebný potenciál, který by takový projekt uživil. Konkrétní představu o umístění jsme neměli, prioritní byla velikost podlahové plochy,

prostor nerozdělený zdmi a příčkami a snadná dostupnost. V předstihu několika let jsme začali v provizorně pronajatých prostorách budovat první kolejiště a mezitím intenzivně hledali vhodné místo. Vytipováno bylo několik lokalit, nakonec pomohla náhoda: v obchodním centru Petřiny odešel z 2. patra

poslední nájemce a naskytla se jedinečná příležitost pronajmout toto podlaží jako celek. V té době bylo dokončováno prodloužení metra linky A do Motola, v těsné blízkosti bývalého obchodního domu vznikl vestibul stanice Petřiny. Co víc si přát? Našli jsme zde potřebné prostory a zázemí, ideální napojení na fungující síť MHD i velmi vstřícné jednání ze strany vlastníka objektu.

…celý rozhovor na str. 6.

Květen 2016

• Čím žije Praha 6

• Jede jede mašinka – rozhovor s

Ivanem Benetkou

• Veleslavínská sonatina IV.

• Od nemoci ke zdraví – Co možná

nevíte o centru rovotucké chirurgie

ÚVN

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Schwaigerova

• Hvězda, božstvo a rudý obr.

Květen má tři slunce

• Podpořte stavby Prahy 6

• Praha – evropské hlavní město sportu

2016

duben 2016

veleslavin39@veleslavin39.cz — Fri, 01 Apr 2016 00:00:00 +0000

K harfě mě přivedla náhoda, říká harfenistka Kateřina Englichová.

Kateřina Englichová vystudovala hru na harfu na pražské konzervatoři a později také v USA. Patří k výrazným osobnostem české harfové školy a je uznávanou hudebnicí nejen u nás, ale i v zahraničí. Jako sólistka koncertovala před posluchači všech kontinentů. Spolupracovala a spolupracuje s nejvýznamnějšími umělci, soubory a dirigenty. Na svém kontě má desítky špičkových nahrávek.

Učila jste se v dětství hrát také na jiné hudební nástroje, nebo byla harfa Vaší první volbou? Co Vás k ní vlastně přivedlo?

Harfa mou první volbou nebyla. Začala jsem hrát na zobcovou flétnu, pak na klavír, k tomu se přidala příčná flétna. Klavír mi šel, ale flétna, to byl pan učitel chudák. Už to vypadalo, že půjdu na konzervatoř studovat klavír a přišla, jak to tak v životě bývá, úplná náhoda. Můj táta pracoval v divadle Semafor a Dáda Patrasová mu tenkrát nabídla, aby mě vzal k jejímu tatínkovi, profesoru Karlu Patrasovi, který učil na AMU. Mně ale, jakožto třináctileté holce, uniklo, že je harfista. Žila jsem v domnění, že je klavírista. A on si pro změnu myslel, že já toužím hrát na harfu. Překvapení bylo oboustranné…

V kolika letech je ideální začít s učením na harfu?

Dnes začínají už pětileté děti brnkat na malé lidové harfičky. Je to úžasné, to za nás vůbec nebylo. V posledních letech se harfa mnohem více vyučuje i na základních uměleckých školách, což je skvělé. Děti mohou hrát na různé barevné nástroje, k tomu mají stejně barevné batůžky, akorát ta práce je pořád stejná.

Je harfa nástrojem pouze pro vážnou hudbu, nebo se na ní dá hrát i jiný žánr? Třeba jazz?

Harfa vůbec není nástrojem jenom pro vážnou hudbu. Je i celá řada vynikajících jazzových harfistů. Harfa, na kterou hraju já, tedy koncertní, vzešla z lidových nástrojů. Těch je celá řada a najdete je od Paraguaye, Číny, Japonska, přes Irsko, Wales, Tyrolsko… Nicméně s tou koncertní verzí už nemají tolik společného. Koncertní harfy jsou používány především v symfonických orchestrech. Existují ale i elektrické nebo elektro-akustické harfy. Na první pohled byste rozdíl nepoznal. Jednu tako-

vou mám doma také.

Mají všechny harfy stejnou velikost?

Koncertní harfa je standardizovaná, ale jsou tam pochopitelně odchylky. U lidových harf je škála obrovská. Od úplně maličkých harfiček přes poměrně velké háčkové harfy. Některé mohou být i barevně dost divoké – modré, červené…

…celý rozhovor na str. 6.

Duben 2016

• Čím žije Praha 6

• K harfě mě přivedla náhoda – rozhovor

s Kateřinou Englichovou

• Galerie Makráč

• Od nemoci ke zdraví – Dana Krásová

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Nechanského

• O husbě se Symfonickým orchestrem

Uměleckého sdružení ČVUT

• Klavír – orchestr v deseti prstech

• Sklo vypovídá o tom, jaký člověk je

březen 2016

veleslavin39@veleslavin39.cz — Tue, 01 Mar 2016 00:00:00 +0000

Rozhovor s iluzionistou Robertem Foxem

Těžko říct, čím to je, že od úsvitu dějin lidstvo provázejí kouzla, iluze a víra v jejich působení spojená s rituály, které mají zajistit přízeň vyšší moci. Možná to bylo vědomí přírodních a jiných sil, které přesahují možnosti jednotlivce i společenství, možná to ale byla nepokojná mysl člověka, její představivost, fantazie a touha objevovat neviditelné, tedy schopnost, kterou jiní živočichové buď vůbec nemají, nebo velmi omezenou. V každém případě mají kouzelníci a iluzionisté, jejich moderní převtělení, pozornost zajištěnu a my se dnes stejně jako před tisíciletími rádi necháváme unášet jejich neuvěřitelným uměním. A ono to skutečně umění je. Následující řádky nabízejí setkání se světově proslulým mistrem umění – iluzionistou 21. století – ROBERTEM FOXEM…

Velká písmena jsou zde použita místo fanfáry a potlesku, protože zvukové vjemy tištěné médium, bohužel, neumožňuje, ale můžete si je představit stejně jako zářivé barvy světelné show, s nimiž máme

taková vystoupení spojená. Robert Fox o sobě říká, že je Moravák (Brno) se slabostí pro Dejvice. Na první pohled byste ho na kouzelníka netypovali. Mága si představujeme spíš jako Davida Copperfi elda,

proslulého iluzionistu s uhrančivým pohledem. Kontrast nemůže být větší. Robert Fox je plavovlasý pohodář s ohromným darem komunikace, navíc přirozeně milým způsobem. A právě jeho si David

Copperfi eld pozval do své kouzelnické show v Las Vegas společně s dalším významným rodákem Luborem Fiedlerem. Robert Fox dokáže pomocí moderních magických experimentů obrátit před vašima

očima fyzikální zákony naruby, bez vynaložení fyzické síly vám na prstu ohne vaši vlastní dvacetikorunu, začoudí se mu od dlaní a sejme z auta skrz sklo dálniční známku, kterou si ohmatáte, a pak ji znovu

zvenku přilepí tak, že známka je uvnitř, jak má být. Umí sundat hlavu zpěvačce Ewě Farné přímo na pódiu na jejím vlastním narozeninovém koncertě před zraky 2 000 diváků a nespočet dalších eskutečných vizuálních, či psychologických iluzí. Rozum vám z toho zůstává stát, na což rádi upozorňují zejména skeptici…

Působí vaše originální iluze i na skeptiky?

… (smích)… Skeptiky přesvědčuji rád!

…celý rozhovor na str. 6.

Březen 2016

• Čím žije Praha 6

• Skeptici se musejí přesvědčit sami

a na vlastní kůži!

• Veleslavínská historie

• Od nemoci ke zdraví –

Hanka Hegnerová, staniční sestra

JIP Interní kliniky ÚVN

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Hubnerova

• Masopust Břevnov

• Indiáni mezi námi

• Investovat do krásných věcí má smysl

únor 2016

veleslavin39@veleslavin39.cz — Mon, 01 Feb 2016 00:00:00 +0000

Rozhovor s Martinem Frýdkem

Mládežnický reprezentant a hráč pražské Sparty Martin Frýdek se narodil 24. března 1992 v Hradci králové. Je odchovancem letenského klubu, v němž prošel všemi věkovými kategoriemi. V zimní pauze 2011/2012 byl poprvé přizván do přípravy A týmu. Absolvoval hostování v Senici a v zimě roku 2013 přestoupil do Liberce, kde se stal jednou z hlavních postav mužstva. V létě loňského roku se vrátil zpět do Sparty.

Není žádným tajemstvím, že Vaším otcem je bývalý československý a český fotbalový reprezentant Martin Frýdek. Předpokládám, že právě on Vás přivedl ke kopané?

Bezpochyby a zcela jistě to byl táta. Ke svému tátovi vzhlíží asi každý syn a touží dělat to, co jeho otec.

Takže Vaším fotbalovým vzorem byl především on?

Myslím, že od chvíle, kdy jsem byl schopen to vnímat, pro mne byl příkladem a vzorem a platí to tak to dneška. Samozřejmě se snažím vyrovnat se mu a překonat jeho úspěchy. V něčem mi to jde, v něčem méně. Například v počtu ligových titulů to bude hodně těžké, v nich má přede mnou opravdu velký náskok.

Cítíte někdy nevýhodu v tom, že jste Martin Frýdek, syn „toho reprezentanta“?

Nevýhodou je, že mě s tátou každý srovnává a hodně lidí rozebírá, v čem byl lepší on nebo v čem jsem lepší já. To srovnávání opravdu považuji za nevýhodu a myslím, že brácha to u sebe bude mít to samé.

Kolik je bratrovi let?

Christian je mladší než já, bude mu sedmnáct. Hraje fotbal taky ve Spartě a myslím, že má dobře nakročeno a že je výborným hráčem.

Kdy jste se fotbalu začal věnovat vážněji?

První opravdový trénink jsem měl asi ve čtyřech nebo v pěti letech. Byl jsem ještě hodně malý a vnímal to jenom jako zábavu. Nicméně se dá říci, že od té doby se věnuji fotbalu. Ze začátku jsem trénoval

ve Spartě, a když táta odešel hrát do Leverkusenu, tak jsem hrál tam v nějakém menším místním klubu. Po návratu domů, to mi bylo asi sedm let, jsem se vrátil zase do Sparty a postupně v ní prošel všemi

mládežnickými kategoriemi, až do chlapů….

…celý rozhovor na str. 6.

Únor 2016

• Čím žije Praha 6

• Fotbalista Martin Frýdek se nikdy

nečervenal – rozhovor

s Martinem Frýdkem

• Veleslavínská sonatina II.

• Od nemoci ke zdraví –

Investice přinášejí prospěch

především pacientům

• Program divadel Semafor a S+H

• Historické osobnosti v názvech ulic

Prahy 6 – Badeniho

• Záchrana před obyčejným slovem –

O hudbě s pěveckým sborem ČVUT

• Praha 6: Mezi osadou lovců a mamutů

a stříbřitými létajícími stroji –

O knize Praha v srdci