ačkoliv jsem dodržoval všechny rady, kterak nedostat chřipku (jimiž se sdělovací prostředky jen hemžily), onemocněl jsem jí poměrně záhy a přispěl tak k vrcholu epidemie. Ohleduplně jsem si vzal dovolenou, abych viry nešířil v práci, v hromadné dopravě či v obchodě a nechal propadnout i lístky do divadla. Bacilům to bylo patrně líto, s o to větší vervou se vrhli na manželku. Doma to vypadalo jako v lazaretu a nejpreferovanější činností se pro nás oba stalo ležení v posteli. Každý ve své. Je pravda, že proti této (ne) aktivitě nemám závažnějších připomínek ani když jsem zdravý, ale tentokrát mě ležení a povalování už vážně nebavilo. Jenomže nic jiného nám nemoc příliš neumožňovala. A tak jsem smrkal, kašlal a frkal, potil se, bolelo mě všechno, ani číst jsem si pořádně nemohl. Zmohl jsem se leda na to pustit si televizi nebo video a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nijak zvlášť pozorně sledovat zpravodajství nebo pohádky. Vlivem horečky mi ale jedno splývalo s druhým. Když teplota klesla, váhal jsem, zda jsem se prve nestal obětí halucinací a raději si ověřil zpětně, na co jsem se den předtím v televizi díval a co jsem si pustil na vi-deu. Musím říct, že jsem docela užasl. Halucinace jsem žádné neměl, pouze jsem náhodou bezprostředně po sobě zhlédnul dva pořady, z nichž obou si dovolím níže doslovně citovat. Aby nedošlo k záměně, uvádím pro jistotu rovněž osoby a obsazení. Jak to tedy bylo? Na videu jsem si pouštěl už klasickou filmovou pohádku Šíleně smutná princezna (při níž jsem si v povědomí broukal jednu písničku) a hned poté jsem sledoval zprávy:
„Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé.
Kujme pikle, pikle kujme, snad se pikle s piklí ujme,
budeme pikliti za královské tititi.
Kujme pikle, kujme pikle, správná pikle lidi zvikle.
Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme,
lepšího nic není nad pořádný piklení.“
Josef Kemr – rádce X,
Darek Vostřel – rádce Y.
„Válková se mimochodem podělala, že.“
„No.“
„Já jí nabídl pomocnou ruku…“
„Přesně. A ona to vzdá nesmyslně, no. Klasika.“
„A mohla. Já bych tím opět demonstroval pravomoci prezidenta…“
„Mohla sedět v nemocnici a léčit se šest měsíců.“
„.protože prezident může odmítnout demisi, kterou podá ministr. Ne demisi, kterou odvoláváš, ale kterou podá ministr. Tak jsem tak chtěl učinit a demonstrovat tím svoji sílu. A ona se vzdala.“
Miloš Zeman – prezident České republiky,
Hynek Kmoníček – ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky.
V chřipkovém oblouznění se mi kouzlem nechtěného v hlavě propojilo něco vlastně zcela typického…
Jiří Hruška
Březen 2015
• Čím žije Praha 6
• Červenou kartu jsem dostal jen dvakrát v
životě – rozhovor s Jakubem Brabcem
• Břevnovský masopust
• Od nemoci ke zdraví – Rehabilitace pomáhá
s návratem do běžného života
• Program divadel Semafor a S+H
• Historické osobnosti v názvech ulic
Prahy 6 – Gogolov
• Kompas do lepších časů
• Vstupte do historie – knihy
jako příběhy paměti
• A stín se tu počítá v dolarech. Kalifornie
