22. březen je Mezinárodním dnem vody. Mám za to, že tento mezinárodní den je smysluplnější než řada jiných, známějších a slavenějších mezinárodních dnů, které jsou popularizovány víceméně z komerčních důvodů.
O tom, že základem veškerého života na Zemi je voda se ve škole učí už malé děti. To, že bez vody není života, není fráze. Zdroje vody nejsou nekonečné. Často se uvádí, že příští války budou o vodu. I když posledním velkým historicky doloženým ozbrojeným konfliktem, jehož přímým důvodem se stala voda, byla válka mezi městskými státy v Mezopotámii 2 500 před naším letopočtem, je napětí nebo i násilí spojené s nedostatkem vody stále lokálně přítomno i dnes. Někdejší indická premiérka Indira Ghándíová říkala, že civilizace je dialogem mezi člověkem a vodou. Ostatně slovo „rivalita“ má základ v latinském výrazu „rivalis“, což neznamená nic jiného než „ten, kdo sdílí stejnou řeku s ostatními“.
V jedné superluxusní restauraci v Berlíně mají na nápojovém lístku 40 druhů vody z 18 zemí, a to včetně dešťové vody z Tasmánie. Profesionální vodní sommeliér hostům radí, k jakému jídlu je ta která voda nejlepší.
Vodu nepotřebujeme pouze k pití a hygieně, ale nepřímo při výrobě takřka všech věcí, na něž si vzpomenete, při pěstování plodin, při chovu zvířat, při výrobě energie. A paradoxně i při tom, když některé výrobky vody zbavujeme, abychom je mohli v prášku lépe skladovat a dopravovat. Před jejich použitím musíme ovšem opět vodu dodat.
V prášku si lze pořídit ledaccos. Když zmíním jenom potraviny, tak kávou počínaje, přes limonády, džusy a polévky, vajíčka, těsta, až po kompletní instantní jídla. Ivan Mládek zpívá dokonce o špagetách v prášku.
Koupit si můžete například i ústní vodu v prášku. Škoda, že ještě nikdo nevynalezl benzin v prášku. Dnes, kdy analytici předpokládají, že cena benzinu brzy opět vzroste na hodnotu 40 korun za litr, by se pár metráků benzinu v prášku koupeného do zásoby za současné „levnější“ ceny později určitě hodilo. Na rozdíl od benzinu v tekutém stavu by se snadno složil i v malém panelákovém sklepě. (Kdysi jsem četl o chytrákovi, který ve sklepě naplnil pohonnými hmotami sud a jednou se chtěl podívat, kolik mu ještě zbývá. Aby dobře viděl, posvítil si zapalovačem. Patrně už potom neviděl nikdy nic…)
Majstrštykem pokročilé civilizace, za kterou se považujeme, by ovšem byla voda v prášku. Zdá se vám to nesmyslné? Kdepak. Princip suché vody byl objeven už v roce 1968, ale teprve v roce 2006 byla její struktura plně pochopena a realizována. Svojí podobou připomíná práškový cukr, z 95 % ovšem obsahuje skutečnou kapalnou vodu. Skládá se z jejích droboulinkých kapiček, které jsou každá zvlášť obaleny jemným křemičitým pískem. Tento obal vodě brání, aby se slila a stala se opět tekutou. Voda v prášku v pravém smyslu slova to tedy není, i když tak vypadá. Ovšem vynález za všechny prachy to asi bude.

Jiří Hruška         

Březen 2013

•   Čím žije Praha 6

•   Program divadel Semafor a S+H
•   Velikonoce v Písecké bráně
•   European Bluegrass Summit 2013
•   Galerie Chodník představuje
    20 let Dejvického divadla
•   Fitness FactoryPro otevřelo novou
    pobočku na Hradčanské
•   Skály plné puntíků