Odpadní vody od starověku po pražskou současnost
O tom, že nedodržování hygieny s sebou nese nebezpečí infekčních chorob, vědí dnes už malé děti. Ne nadarmo se např. žloutence říká nemoc špinavých rukou. K základním hygienickým pravidlům však patří nejen jejich mytí, ale očista celého těla sprchou nebo koupelí a také udržování čistoty míst, kam prý chodil i císařpán bez doprovodu. Dnes je u nás standardem splachovací záchod, který nás zbavuje bezprostředních starostí se zbytky našeho trávicího procesu a který bezpečně odvede všechny výkaly do kanalizace.
Starověk
Historie odkanalizování lidských sídel sahá až do starověku. Již v Babylonu měli vodohospodářský plán, který spolu se zavlažovacími kanály zahrad Semiramidiných, regulací Eufratu a obecním vodovodem řešil i odkanalizování a následnou likvidaci odváděných odpadních vod. Splachovací záchody a odvádění fekálií
kanalizací byly používány i v Mezopotámii a na území dnešního Pákistánu a Indie. V krétském Knóssu byla dokonce trojitá oddílná kanalizace, tamní splaškové vody však byly bez dalšího čištění
vypouštěny do moře. Starověký Řím měl svoji Cloacu Maximu a je takřka neuvěřitelné, že některé její částí jsou součástí římského kanalizačního systému dodnes.
Středověk
Středověk byl na tom v tomto ohledu podstatně hůře. Evropská města odkanalizování neznala. Fekálie se v městských domácnostech shromažďovaly do nádob a vylévaly na ulici. Konání potřeby na veřejných místech nebylo nijak výjimečné. Ulice a žumpy čistili lidé na nejnižším stupni společenského žebříčku (mnohdy například katovi pacholci). Životní prostředí ve městech bylo takovým zacházením s domácími odpady velice nepříznivé a nebezpečné, vznikaly časté epidemie vodou přenosných nakažlivých nemocí
jako úplavice, tyfu, tyfové horečky a zejména cholery, které si vyžádaly velké množství obětí. Městské rady se proto snažily odvádět splašky alespoň jednoduchými technickými opatřeními, jako vydlážděnými či dřevem vyplněnými uličními rigoly. První středověké úpravy ulic k odvádění odpadních vod jsou u nás doloženy v době Jana Lucemburského v roce 1329. Ovšem ještě v půli 16. století byly odpadní vody odváděny pouze povrchově a vydlážděny byly jenom hlavní ulice a náměstí. Ani v následujících desetiletích se stav příliš nezlepšoval. 18. a 19. století v Praze V polovině osmdesátých let 18. století neutěšená hygienická situace přivedla pražské radní k závěru vybudovat ve městě kanalizaci. O vypracování podrobného plánu byl požádán profesor František Antonín Leonard Herget. Spolu se svými žáky Ing. Oppeltem a Ing. Lutzem v roce 1789 provedli zaměření a zpracovali podrobný plán kanalizace, který předpokládal vybudování 11 023 sáhů (19 762 m) potrubí a stok. Jejich stavba začala v roce 1791 na území Starého Města a později na Malé Straně a na Novém Městě. Postupovala však velmi pomalu a probíhala až do konce dvacátých let 19. století. Do roku 1830 bylo nakonec vybudováno celkem 44 km
stok s 35 výpustěmi do Vltavy. Tento stokový systém však, bohužel, vykazoval vážné nedostatky jako náhodné dimenzování stok, špatně stanovené spády a nekvalitní stavební provedení. S rozvojem
průmyslové výroby rostl v Praze i počet obyvatel. Z demografi ckých údajů víme, že v roce 1850 žilo v Praze 157 233 obyvatel, v roce 1869 už 239 790. Nebylo tedy divu, že stávající stokový systém
přestal vyhovovat. Opakupící se epidemie si žádaly koncepční řešení odvádění a následně i čištění odpadních vod. V polovině 19. století bylo v Evropě čištění odpadních vod na svém počátku, ale vývoj postupoval kupředu. Nejrozvinutější systém nakládání s odpadními vodami byl patrně v Anglii, především
v Londýně. Intenzivní rozvoj stokování a čištění odpadních vod probíhal také v Německu. Praha se vydala stejným směrem. Nejdříve byl v roce 1871 zřízen odborný Komitét pro zásobování Král. hl. m. Prahy vodou. O rok později začal působit Komitét pro řešení kanalizačních otázek. V roce 1875 pražská obec převzala čištění všech kanalizačních zařízení do své režie…
…pokračování na str. 6
Říjen 2018
• Čím žije Praha 6
• Odpadní vody od starověku po pražskou
současnost
• Slavnostní odhalení Stromu republiky
Prahy 6
• Jiří Toman: Své myšlenky a pocity bychom
měli zapisovat formou sonetu (2. část)
• Program divadel Semafor a S+H
• Historické osobnosti v názvech ulic Prahy 6
– Hanzelkova
• Prodaná nevěsta – foto reportáž
• Slyš hudbu hub: každý den jednu
dvě houby
• Nohy v písku, na síti tanec rukou a
o havajské beach party s květnem
za uchem
• Výstava Vasila Artamonovova
v Entrance Gallery
• Emil Šneberg – Moje vzpomínky
na Vokovice a Veleslavín (VI. část)
