Některé karetní dovednosti ale mám. Pochytil jsem je již v raném dětství ve hře zvané Kvarteto, když jsem poctivě zkoumal, kteří z mých spoluhráčů asi tak mohou mít v ruce obrázky králíčka, jež jsem se rozhodl v lítém karetním mači získat. Dodnes se pamatuji, jak jsem stále vyhrával. Teprve mnohem později mi došlo, že moji laskaví rodiče a další příbuzní tomu mohutně napomáhali. Brzy mě však Kvarteto přestalo bavit, protože jsem objevil mnohem napínavější hru: Černého Petra. To byly nervy, jestli se mi podaří složit z karet dvojice a nezbude na mě ta jediná nechtěná!

Postupem doby jsme s kamarády poznávali další a další karetní hry, z nichž nejraději vzpomínám na tu s názvem Závazky, kterou jsme hrávali celá odpoledne a večery a jejíž pravidla jsem dávno úspěšně

zapomněl. Později nastal čas hazardní hry Prší, kterou umím dodnes (dokonce ve dvou variantách) a jež se patrně stala vrcholem mého karetního umu.

Pravda, určitou dobu jsem ovládal i pravidla Kanasty, ale tato znalost mi nevydržela déle než několik dnů po jejich důkladném nastudování. Chyběla ale praxe a pravidla se tak z hlavy opět vykouřila.

Velmi tajemným a přitažlivým (leč platonickým) je pro mě Poker. Jak nádherně zní názvy jeho karetních kombinací: fl eš, kvarta či plný dům. Nejsilnější kombinací je Královská fleš, což je postupka dolů jedné barvy v pořadí eso, král, dáma, kluk a desítka. Chytré hlavy vypočítaly, že šance hráče k jeho dosažení ihned po rozdání karet je 1:649740. Z toho plyne, že ani při odehrání stovky her denně by tato kombinace vůbec nemusela přijít ani po skoro 18 letech nepřetržitého hraní. I když mně hraní Pokeru není dáno, rád se dívám na jeho turnaje v televizi. Ohromují mne svojí okázalostí a atmosférou a také faktem, že ač mají komentář v češtině, kvůli rozsáhlému hernímu žargonu nerozumím prakticky ničemu, co spíkr říká. Jako by mluvil svahilsky.

Karty se hrají i jinými než „klasickými“ způsoby, tedy že by se pomocí jejich hodnot mezi sebou trumfovali dva nebo více hráčů.

Takovým příkladem je Pexeso, o němž jsem ani netušil, že rovněž spadá do kategorie karetních her. Ale mohou to být třeba i vědomostní karty s otázkami nebo dosti rozšířené sběratelské karetní hry, nejčastěji s motivy fantasy nebo sci-fi příběhu.

Úplně samostatným fenoménem jsou tarotové karty a vykládání osudu z karet patří k tradičním disciplínám každé slušné vědmy.

Karty jsou našimi každodenními souputníky, i když s karbanem nechceme mít nic společného. Jak to? V peněžence přece míváme platební karty (debetní i kreditní), naše počítače, notebooky, tablety a podobné vymoženosti mají grafické a zvukové karty, bez paměťových karet by nám byly k ničemu digitální foťáky nebo kamery atd.

Karty mají své zastoupení i ve sportu. Nejznámější jsou ty žluté nebo červené ve fotbale.

Rovněž každý větší obchod mívá svoji věrnostní kartu.

Smutně populární je také Opencard, když pražský magistrát evidentně vsadil na špatnou kartu. Nebo na falešnou? V tom nikdo své karty nevyložil. A já vsadím vše na jednu kartu, že ani nevyloží.

Jiří Hruška