nedávno manželka pravila: „Nemám pas.“ Je poměrně štíhlá, ale že by pas vůbec neměla, to tedy ne, pomyslel jsem si. V přímém porovnání s mým velkomožným pasem to jsou sice opravdu malé hodnoty, ale dokud nejdou do záporných čísel, pas to pořád je. „Jdu si ho zítra vyzvednout na úřad,“ dodala po chvíli. „Neskončil ti taky?“ Tak takhle to je, jde o cestovní pas. No jo, skutečně tomu mému platnost skončila také. To bude tím, že si už od mládí (brzy budu moci říkat, že už od nepaměti…) vyřizujeme pasy najednou. Respektive já vždycky o zhruba tři týdny později, když je mi ženou oznámeno, že ona už nový doklad má.

Letos budu mít zpoždění zřejmě větší, neboť musím dobře uvážit věc, kterou jsem předtím ještě nikdy neřešil. Na všech dokladech mám hladce oholenou tvář, ale někdy před třemi roky jsem si nechal narůst bradku. Stojím tak před rozhodnutím, zda se před focením na nový cestovní pas oholím, nebo si zachovám současnou podobu. Jinými slovy, nakolik je pravděpodobně, že úředník na hranicích v nějaké cizí zemi bude vyžadovat, aby můj skutečný vzhled odpovídal fotografii v cestovním dokladu.

V tom případě by asi bylo výhodnější mít fotku bez vousů, protože striktnímu zástupci zákona by se dalo snadno vyhovět na místě okamžitým oholením se. Ovšem opačná situace, tedy vousatá fotka v dokladu a bezvousá tvář v reálu, by v případě nutnosti rychlé kompatibility byla mimořádně obtížně řešitelná, protože nechat si narůst byť jenom bradku je záležitost poněkud zdlouhavá. Tak ještě uvidím.

Nicméně co je to bradka oproti pořádnému plnovousu, který opět po delší době začíná být populární. Ten roste o poznání déle. Hodně jej nosí mladí muži, i když (nebo právě proto) potom vypadají o dost starší. Není to nic nového, vzpomeňme si na podobizny v učebnicích dějepisu: důstojní vousáči na nás hledí na každé druhé stránce, mnozí vypadají jako úctyhodní kmeti, ale ne vždycky je to pravda. Třeba Jana Nerudu neznáme jinak než s bujným vousem, který mu opticky přidával léta, ale skutečnost je taková, že zemřel v pouhých 57 letech.

Když jsem si onehdy prohlížel historické rodinné fotografie, byla na těch nejstarších vousáčů převaha. Postupně pak místo plnovousů přibývalo bradek, bíbrů, knírů a dalších úprav vousů, až na snímcích od 30., 40. let minulého století začaly mít navrch oholené tváře. Husté plnovousy se staly víceméně raritou a v obecném povědomí byli jejich nositeli zejména hajní, filosofové, vědci, blázni a Krakonoš. Říká se, že móda se vrací a platí to i zde. Kdo chce jít s dobou a rostou mu vousy, nechá se zarůst, aby vypadal jako starozákonný prorok. Pochopitelně to není ten pravý důvod, ale to je vedlejší. Zdálo by se, že se to týká výlučně mužů, ale existují i výjimky – jistě jste slyšeli o zpěvačce Conchitě Wurst, která se stala vítězkou Velké ceny Eurovize v roce 2014 a díky tomu i světovou celebritou. Má pružnou sexy postavu, dlouhé vlasy a místo bujného poprsí bujný vous! Pochází z Rakouska, ale i když o sobě mluví v ženském rodě, je to prostě nakonec přece jenom chlap, respektive travestizpěvák.

Dnešním vousáčům, kteří si pěstují upravený plnovous, se ve světě módy říká lum-bersexuálové. Ti pravověrní nosí nejraději flanelové košile (ovšem značkové a dosti drahé), pevné farmářské boty a denimové kalhoty (platí o nich totéž, co o košilích). Ale neplatí to vždy. Zdá se, že také u nás přibývá mužů s plnovousem geometrickou řadou. A kdy je pro pány nejlepší nechat se zarůst a změnit zásadně image? Samozřejmě o dovolené, kdy je snadnější nechat holící potřeby v nečinnosti. Jenom v takovém případě o svém návratu domů včas informujte všechny zainteresované, abyste předešli trapným omylům.

Hezké léto!