jsem, vždycky jsem byl a budu přesvědčený, že nejdůležitější hodnotou pro člověka je zdraví. Ať už jde o zdraví vlastní, nebo zdraví jeho blízkých. Když člověku slouží vše tak, jak má, nic moc neřeší a bere to jako samozřejmost. Jakmile ale přijde nemoc nebo úraz, je všechno hned jinak. Potvrzují to i stará přísloví: Zdraví ničím nenahradíš, nebo Zdraví si za peníze nekoupíš.
I když to druhé rčení nelze brát tak doslova – v každé době na tom byl lépe ten, kdo si mohl dovolit přístup ke kvalitní péči. I v dnešní ekonomicky a tržně zaměřené společnosti si značnou část zdraví můžete „koupit“ zaplacením špičkového efektivního zákroku, operace nebo léku, který zdravotní pojišťovny běžně nehradí. Zaplatíte sice z vlastní kapsy, ale důležité je, že tato možnost vůbec existuje. Jenomže i tak v řadě případů můžete mít smůlu.
Potřebné léky prostě nejsou zrovna k mání, musí se objednat a dovézt. To nějakou dobu trvá. Naposledy se to stalo milovníkům tatarského bifteku na Ostravsku, kteří si jeho požitím pořídili tasemnici a lék, jenž by ji stoprocentně zlikvidoval, nebyl v České republice dostupný.
Ve větším měřítku nedávno chyběly na trhu kapky obsahující vitamin D, které jsou nepostradatelné zejména pro miminka. Nedostatek postihl v minulosti i některé očkovací látky, o nichž by se dalo domnívat, že jsou běžné. Nebyly. Dalších příkladů (médii jich proběhlo mnoho) by bylo jistě dost, ale jako ilustrace toho, že někdy si u nás ani za peníze neopatříte to, co aktuálně nutně potřebujete, stačí. Náš zdravotnický systém to prostě nezajistí.
Jsou ovšem i mnohem horší případy. Záchranná služba má mnohdy potíže s umístěním akutních pacientů, protože nemocnice je odmítají kvůli nedostatku lůžek i lékařů ve službě. Projevuje se tak skryté šetření, k němuž jsou špitály tlačeny vyhláškami – jednak personální, jednak úhradovou. Personální vyhláška stanovuje nutné minimální počty doktorů a sester na počet pacientů na jednotlivých odděleních.
Jenomže ve jménu úsporných opatření tyto stanovené nepodkročitelné limity jsou často brány jako standard, a to i na urgentních příjmech. Výsledek? Lapidárně řečeno: moc pacientů, málo těch, kteří se o ně v případě potřeby mohou postarat. Platí to pro celou republiku. Čest výjimkám.
V Praze si Záchranná služba udělala v březnu pracovní statistiku, ze které jde mráz po zádech. Jak 28. 3. napsala Mladá fronta Dnes, vyplývá z ní, že za pouhé dva týdny řešili záchranáři dvacet případů, kdy jednotlivé pražské nemocnice odmítly sanitkám převzít pacienta, který byl v akutním život ohrožujícím stavu. Jednalo se například o otravu, o pacienta s mrtvicí a podezřením na krvácení do mozku či o pacienty po resuscitaci.
Mnohé se záchranářům podařilo předat do nemocnice až na třetí nebo čtvrtý pokus, v jednom případě pacienta odmítly převzít dokonce čtyři nemocnice a záchranka uspěla až v nemocnici páté!
Abych se vrátil k přísloví. Ta praví, že čistota je půl zdraví. A také, že veselá mysl je půl zdraví. Takže, když se osprchuji a poté si přečtu v tisku něco výroků našich politiků o zdravotnictví (libo-li, zda vládních, nebo opozičních), měl bych být v součtu zdravý jako řípa. To je ale černý humor. Říká se lidově, že když nejde o život, jde o h….no, však víte. Jenomže tady už o život skutečně jde.

Jiří Hruška         

Květen 2013

•   Čím žije Praha 6

•   Program divadel Semafor a S+H
•   Galerie Entrance vystavuje obrazy
    Pavly Malinové
•   STRACH JE ZLODĚJ SNŮ
    s Jindřichem Kantorem o letu jarní oblohou
•   InovaJET spojuje vedu s_praxí
•   MINERVA vzkřísila fotbal na Břevnově
•   ZÁSTUPCI KOREAN AIR
   podepsali smlouvu o vstupu do ČSA
•   DOKTOR FEST 2013