ihned po smrti Václava Havla 18. prosince uplynulého roku se objevila řada návrhů na pojmenování ulic a náměstí jeho jménem v mnoha našich městech.
Co nás vůbec vede k tomu, pojmenovávat ulice, náměstí, nábřeží a další veřejná prostranství? Proč u nás není používán způsob značení, který je hojný zejména na americkém kontinentu, kdy ulice třeba z východu na západ jsou označeny písmeny a ulice ze severu na jih čísly? Důvody jsou prosté – základy našich měst vznikaly již před mnoha staletími a jejich ulice jsou křivolaké a zdaleka ne rovnoběžné a kolmé jako osnova. A potom, jejich středověcí obyvatelé z větší části nebyli ještě natolik gramotní, aby své kroky směřovaly na 23M, 19L nebo šestadvacátou západní, ale dávali si raději schůzky v Celetné nebo v Platnéřské. V Česku i v dalších evropských státech se zkrátka z historických důvodů ulice označují názvy, čísly se u nás označují pouze silnice.
V Praze je jedním z nejstarších pojmenování, které lze považovat za místopisný název, označení Juditina mostu. Ze stejné doby, tedy z 12. století, zřejmě pocházejí i nejstarší pražské pomístní názvy jako Týn, Újezd, Boršov, Moráň, Zderaz nebo Opyš. Všechna se později stala základem pojmenování ulic, které známe dodnes.
Názvy ulic začaly v Praze ve větší míře vznikat v 1. polovině 14. století, tedy v době vlády Karla IV. Některým ulicím se říkalo podle řemeslníků, kteří tam působili, nebo podle toho, s čím se na daném místě obchodovalo. To je příklad právě ulic Celetné (podle druhu pečiva) či Platnéřské (podle výrobců plátů brnění), či Provaznické nebo Kožné. Proč se konkrétní náměstí pojmenovalo např. Senovážné, Dobytčí trh, Koňský či Ovocný trh, nebo ulice Masná, netřeba vysvětlovat.
Jiné ulice dostaly jméno podle výrazných událostí, jež se v nich odehrály (Spálená) nebo podle kostelů, které v nich stály. Stále to ale byly názvy neustálené, protože tehdejší orientace se řídila spíše podle majitelů domů nebo domovních znamení, a tak jména ulic byla po staletí víceméně zvykovou záležitostí.
Úředně stanoveny a povinně označeny byly názvy ulic až v době osvícenského absolutismu. V Praze se tak stalo tři roky po sloučení čtyř pražských měst – počínaje 27. říjnem 1787. Zajímavé je, že jména ulic tu byla kodifikována až sedmnáct let poté, co byla v monarchii zavedena domovní čísla. Úřední schvalování uličních jmen postupně nahradilo spontánní vývoj jejich názvů a řada ulic tak byla pojmenována po osobnostech zejména z vládnoucího rodu nebo s ním spjatých. To bylo důvodem pro pozdější vlny přejmenovávání ulic podle toho, kdo zrovna byl aktuálně u moci.
Rok 1848 přinesl vlnu českých a vlasteneckých názvů, další hromadné přejmenování přišlo po roce 1918, kdy byly odstraňovány symboly císařství. Masová přejmenovávání ulic a veřejných prostranství čekalo česká města i s dalšími změnami politických poměrů, stalo se tak s příchodem (1939) a odchodem (1945) nacismu a se začátkem (1948) i koncem (1989) komunistického režimu.
Doufejme, že přejmenovávání ulic ve větším měřítku nás v budoucnosti již nečeká, pokud pro jejich pojmenování budeme i nadále dodržovat pravidla politické korektnosti a neutrálnosti, která jsme si sami po roce 1990 dali. Tato striktní pravidla nijak neporušíme ani v případě pojmenování ulice, náměstí nebo jakéhokoliv veřejného prostoru po Václavu Havlovi, protože Václav Havel provždy bude patřit mezi nejvýznamnější osobnosti našich národních dějin – nikdo jiný už prvním prezidentem České republiky nebude.

Jiří Hruška         

Leden 2012

• Čím žije Praha 6
  

• JE TO FAJN POCIT, ŽE JE O MĚ ZÁJEM, říká herečka Jana ŠVANDOVÁ
  

• NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PRO NÁS JE PROSPĚCH PACIENTŮ, říká náměstek ředitele ÚVN MUDr. Ivan JEŘÁBEK
  

• Historické osobnosti v názvech ulic (Kafkova)
  

• Zajímavosti ze života živočichů
  

• Program divadel Semafor a S+H
  

• Dražba vánočních stromků vynesla 606.000,- Kč
  

• Vyhlášení vítězů soutěže NEJTIŠŠÍ DOPRAVCE
  

• Vykliďte garáže