Listopad 2011
-
Čím žije Praha 6
-
NÁŠ ROZPOČET JE OŽEHAVÉ TÉMA říká armádní generál Vlastimil PICEK
-
KUŘÁCTVÍ SE NESMÍ BAGATELIZOVAT, říká Kateřina MALÁ z Centra pro závislé na tabáku (2.část)
-
Historické osobnosti v názvech ulic (Pláničkova)
-
Zajímavosti ze života živočichů
-
Program divadel Semafor a S+H
-
Život je krátkej říká textař, skladatel a zpěvák Josef IX.
-
VÁNOCE VE STARÉ PRAZE – výstava unikátních fotografií z přelomu 19. a 20. století
-
Odměňte se novou
když jsem se před rokem 1989, tedy za totáče, dostal někam blízko západních nebo jižních hranic naší republiky, s oblibou jsem se díval na německou nebo rakouskou televizi na reklamy. Propagovaly většinou zboží, které u nás tehdy bylo buď zcela nedosažitelné, nebo k mání jenom sezónně. Např. o jahodách v zimě se našim dětem pouze vyprávěly pohádky. Dnes při reklamách naopak od televize odcházím nebo alespoň přepínám na jiný kanál.
Dá se bez přehánění říci, že reklama je tu od dob, kdy člověk začal produkovat více výrobků a služeb, než jenom pro pokrytí vlastní potřeby, čímž vznikla možnost jejich směny. Pojem „reklama“ vznikl z latinského reklamare – což v překladu znamená znovu křičeti. To asi nejlépe odpovídalo obchodní komunikaci mladší době kamenné, když s nabídkou zboží bylo nutné seznámit potenciální zájemce.
Nejstarším dochovaným inzerátem světa je 3 000 let starý starověký papyrus, uložený v Britském muzeu. Jeho obsahem je žádost o informaci o uprchlém otrokovi s příslibem odměny.
Později byli významným reklamním fenoménem vyvolávači na trzích (v exotičtějšíchzemích to platí stále), kteří hlasitým vyvoláváním lákali kupující. Následně se objevovaly firemní štíty, které se dochovaly např. v Pompejích.
Ve středověku se objevovaly obrazové a výtvarné symboly a počátkem 15. století po vynálezu knihtisku se pro reklamu otevřely nedozírné možnosti. Jakmile na začátku 17. století začaly ve Francii vycházet první noviny, záhy přišel rozmach tištěných inzerátů. Překotný rozvoj moderní reklamy však nastal až s příchodem průmyslové revoluce. Technický pokrok umožnil výrobu v masovém měřítku, ale výrazně rostoucí nabídce chyběla odpovídající poptávka.A právě to ovlivnilo rozvoj reklamy až do její dnešní podoby. Kromě neobydlených prostor se dneska lze s reklamou setkat po celé zeměkouli. Je všudypřítomná a chtě nechtě působí na nás všechny. Proto je třeba snažit se ji regulovat. Zvláštní podmínky se tak i u nás vztahují mj. na reklamu na tabákové výrobky, alkoholické nápoje, léčiva, ale také na střelné zbraně a střelivo a na pohřebnictví (posloupnost řazení položek jsem nezvolil náhodně).
Zvláštní podmínky má rovněž reklama zaměřená na děti. V Etickém kodexu reklamy, který vydala Rada pro reklamu, se kromě dalšího v kapitole III, Děti a mládež, uvádí – odst. 1.4: „Není povolena žádná reklama na komerční produkt či službu, která by obsahovala jakoukoli výzvu dětem či která by jakýmkoli způsobem naznačovala, že pokud si děti samy nekoupí nějaký produkt či službu, či pokud nebudou mít jiné lidi k tomu, aby si takovýto produkt či službu koupili, nesplní tím nějakou povinnost nebo neprojeví dostatečnou loajalitu vůči určitým osobám či organizacím; není přitom rozhodné, zda tato osoba či organizace je původcem takovéto výzvy, či nikoliv.“ A odst. 1.5: „Není povolena žádná reklama, která vede děti k tomu, aby si myslely, že pokud nebudou vlastnit inzerovaný produkt, stanou se jakýmkoliv způsobem méněcenné ve vztahu k jiným dětem.“
Ovšem co je psáno, nemusí být dáno. Nakolik některé reklamy (včetně těch obklopujících televizní pořady pro děti) splňují zmíněný Etický kodex, o tom nechť si udělá názor každý sám. Za sebe musím říci, že v tomto ohledu hodně za hranou považuji reklamu jednoho obchodního řetězce, který nedávno děti vyzýval k soutěžnímu sbírání pokladních účtenek ze svých prodejen. Která třída z těchto účtů sestaví dohromady nejdelší účtenku, vyhraje zájezd na hory. Domyslíte-li opravdu do důsledků všechny aspekty této akce – třeba i možné dopady na mezilidské vztahy, pane jo. Ale děti neděti, kšeft je kšeft, nicht wahr?
Jiří Hruška
